Jedním z problémů je, že "ozdrojované" podklady k tématu myslím prakticky neexistují, alespoň né v té podobě, jaká se v daném kontextu předpokládala.

Podstatnou částí mých "zdrojů" byl náš asi poslední polyhistor,  můj učitel V.J.Žižka a jeho učitel Emanuel Šimandl - vynikající astrolog, mantik a hlavně (!!)  jazykový génius, kromě latiny a řečtiny ovládal snad 40 starověkých jazyků a nářečí  - hieroglyfy četl jako jiní Večerní Prahu, četl klínopis, chodili k němu chinologové, indologové, v první řadě pak egyptologové (např. prof. Zbyněk Žába - máme písemně doloženo, M.Verner zamlada), k dalším jazykům patřila tibetština, chetitština, znalost hebrejštiny, arabštiny, sanskrtu. K tomu všemu se druží i mých více než 45 let "základního výzkumu" v oboru. O Žižkovi stručně např. zde: 2011 † V.J.Žižka - nekrolog . Vhled do "výuky u Šimandlů" je pak v úvodní části Žižkova článku "Vzpomínka na Bohuslava Martinů"

Starověký původ Nodálu spojuji s něčím jiným než asi měla správkyně fóra na mysli. V úvodu se odvolám na můj nedávný text na zdánlivě jiné téma, ale s Nodálem přímo související: Proč má zodiak 360°

Odkazovaný článek se z části opírá o obecně dostupné prameny o kalendářích starého Egypta, to podstatné je ale propojení do dalších souvislosti (i ve zbytku textu uvažuji Egypt nejpozději do Nové říše  tj. 1000 BC a starší ):

1. Dvanáctinné dělení cyklu (12 měsíců) je podstatou Egyptského Slunečního roku, a to už z Před-dynastického období, tedy z doby přechodu z Lunárního na Sluneční rok. Z téže doby je také kalendářní dělení na dekany. A pravděpodobně i Biblické "Za jeden den vám dávám 1 rok", tj. 1°(den)=1 rok ²⁾ - základ progresu i Soláru. Např. v papyru pBM 10651 ³⁾ jsou dekany - desetistupňové třetiny znamení - vztahovány na desetitileté úseky.

2. Geometrické dělení kruhu se prokazatelně objevuje v Egyptě sice až na Senmutově astronomickém stropě z počátku Nové říše (cca 1500 BC), nicméně zmíněných 36 dekanů nalezneme už na rakvích Staré říše. Samotná existence dekanů rutinní používání dvanáctinného dělení zaručuje. (Dekany zprostředkují jemné předivo vazeb mezi dynamikou 12 znamení a hierarchií 7mi, resp. 6ti planetárních sfér.) Doplňkovou kontrolou je výše zmíněný solární kalendář, jehož byly dekany nedělitelnou součástí.

3. Již z poloviny 80.let z různých rozhovorů s Dr.Horským (v AÚ AV) vím, že poloha Luny mezi hvězdami se ve starověku používala i k měření "absolutní" polohy Slunce (uvádí se v souvislosti s Ptolemaiem jako 2. metoda mimo zatmění Slunce). To ale v důsledcích znamená sledování dráhy Luny a tedy i vědomost o Lunárních uzlech.

4. Nejpozději od počátku Střední říše je doloženo dělení dne na 2x6 (Kniha podsvětních jeskyní) resp. 2x12 ⁴⁾ (Amduat a Kniha bran) - používali to tehdy i jiné civilizace a mimochodem je to stejné dělení, jaké později použil i Placidus!! Tato poznámka zdánlivě s tématem nesouvisí, ale s odkazem na uvedené texty dokládá, že to co my, v lepším případě jen tušíme, tehdejší theurgové přímo nazírali (viz následující o vnitřním zraku).

Doposud jsem pomíjel důležitý fakt, že egyptští theurgové pracovali v první řadě "vnitřním zrakem" - oni žádné "horoskopy" nepotřebovali, oni vnímali ("viděli") dění v jemnohmotném přímo.  Jediný z egyptologů, kdo na to upozorňuje je Dr. Kozák (viz např. třídílná Egyptská kniha mrtvých) a jediný astrolog o kterém vím, který to tady uměl, byl Emil Havelka.

Doplním citací z naší vzájemné korespondence:
Dr. Jaromír Kozák:  "Je až nápadné a zarážející,  jak se zdá, že se Egypťané astronomii a astrologii nevěnovali, přitom ze zpráv a náznaků je jasné, že tomu bylo naopak... Astrologie a astronomie byla součástí zasvěcení, takže se jí v nějaké míře věnovali všichni kněží. Astronomická vyobrazení známe jen z hrobek, takže tam byla spojená s putováním duše".

Zde je také vysvětlení, proč neexistují prakticky žádná grafická vyobrazení, kromě čistě schematických (těch jsou spousty) viz Proč jsou HADI, ŠTÍŘI a jiná zvířata  (na nebi)  - Obr. 3a,b  - literatura je za článkem. Jedinou výjimkou co vím je zmíněný nedokončený Senmutův astronomický strop.

Je obtížné vysvětlovat výše uvedené v době, kdy většina "zájemců o astrologii" redukovala toto prastaré umění na pouhou horoskopii, a tu - ke všeobecné škodě - na "vršení metod a sčítání bodů". Když jsem napsal "oni vnímali dění v jemnohmotném přímo", mínil jsem tím mj. schopnost vnímat - ve vztahu k nějakému ději (cyklu) - jednotlivé stupně (fáze) jeho geneze (1..12) ⁵⁾. Nemyslím tím ani "kolečko", ani nějaké "číslice", ale uvědomitelnou kvalitu té které fáze. Neoddělitelnou součástí je vnímání, (!!) ale také ovlivňování (byli to mágové) spolupůsobících planetárních sil, dotvářejících jednotlivé stupně (fáze) při formování celku (cyklu).

Celá Epocha starověkého Egypta od Archaické doby zkoumala navázání duše na hmotu (byl to opravdu státem řízený "základní výzkum" se vším všudy). A skutečným vyvrcholením tohoto výzkumu je "Faraonský obřad otevírání úst", kdy lapali Ka na sošky, aby nemohlo za Ba, tedy posmrtná ALCHYMIE par excellence. Až Egypt je kolébkou alchymie (tj. transmutace duše), Epocha Véd (-8000..-6000) ⁶⁾ znala analogické postupy, jako je suchá a mokrá cesta, ale bez vázání na hmotu).

Teď se teprv dostáváme k meritu věci - duše je vázána na hmotu (ze všech těch úrovní duše, které Egypťané rozlišovali, byla Ka - ta na hmotu vázaná - "lidská duše") a spojení vyšších světů se SUB-LUNÁRNÍM - hmotným světem - zprostředkuje právě Luna (čtení a zápis do hmoty). V dlouhodobém horizontu pak toto spojení realizují Lunární uzly.

V Lunárním uzlu dochází, mimo krátkodobé výměny, i ke koncentraci dlouhodobého působení Luny do podoby jakési "esence" tohoto působení. Na to pak navazuje distribuce z ekliptiky na rovník, tj. do našeho sub-lunárního světa. Obráceným směrem jsou pak podněty z pozemského v uzlu koncentrovány a distribuovány "k Luně" aby provedla "zápis".

Uzly jsou tak - ve vztahu k "naplňování duše" - dlouhodobým obrazem naší "práce na životní cestě" - tedy karmy.

Slovo KARMA se ze sanskrtu obvykle překládá jako ČIN - ve smyslu práce na životní cestě

Činem může být jen to, co jde od srdce (pro co hořím, pro co planu), co je zdrojem tvorby, materializace - v delším časovém horizontu je pak onou "prací na životní cestě", která vytváří ona "semena skutků" pokrývající obal neomezené blaženosti duše Kauzálního těla.  Minulé životy jsou na to nabaleny až druhotně a jejich současné podání je bohapustý jarmark (to platí pro Západ i Východ). I proto je lepší toto slovní spojení vůbec nepoužívat, neboť jeho smysl i obsah byl zmíněným "jarmarkem" zcela dezinterpretován (či možná lépe - zcela vyprázdněn).

Základ životní filozofie Egypta bylo, že každý Egypťan měl usilovat o to, aby, kráčel po pravé cestě, tj. aby jeho život byl v souladu s řádem Maat. V "Textech rakví" Staré říše je "pravá cesta" chápána jako transmutace duše k dosažení souladu s Řádem (Maat) [ viz také Janák: Egypt - Texty rakví (TR II 32b-33a) ].  Dnes obdobu toho známe jako "žít v Pravdě" ⁷⁾ (křesťané potom jako "žít v Kristu") a v tomto smyslu jsou "pravé, pravdivé a opravdové" synonyma Pravdy.

Z východní provenience to známe jako poučku:

"Tam kde působí Dharma, podřizuje se jí Karma".

To jest opět ve smyslu "práce na životní cestě",  tedy opět žádné "minulé životy",  kdy Novák jako "gumová roura" pendluje mezi tím a oním světem, a když právě nedusá po Zeměkouli, huhlá po cimbuří.

K tomu je nutné ještě připomenout další "poučku" původem východní provenience:

Vlastní oblast působení astrologických sil je "pránický obal" jemného těla

(tzv. prana-maja-kóša, čili životní síla prány - obrazně "řeka prány") nejhrubší část jemnohmotného kosmu, případně nejjemnější část hrubohmotného kosmu.

Veškeré planetární působení, ještě než se vůbec začne projevovat v našem světě, otiskne svůj účinek v tomto pránickém obalu. Zasvěcenec pak "vidí" - tyto procesy v jemném - přímo. Proto egyptský mág, theurg či kněz mohl vědomě a cíleně zasahovat do působících sil, neboť viděl jak ty síly, tak viděl a věděl, co sám dělá, mimochodem - karmajóga má touž logiku. Opakem je postup "slepé kuře hledá zrno" -  typické pro dnešek - to jsou ty "metody" bez znalosti proč a "bodování planet" místo vhledu.

Zde narážíme na další důsledek - dotýkáme se něčeho, co je nepochopitelné nejen pro moderní vědce, badatele, ale i pro naše ezoteriky: Egyptský mág nepotřeboval experimentovat, alespoň né v našem smyslu. Na rozdíl od východního - převážně meditačního přístupu - ale kombinoval praktickou zkušenost vázanou na hmotu se zmíněným vhledem (stačí si přečíst např. tehdejší předpisy na výrobu mastí - nicméně člověk bez "laborační praxe" to neuvidí).

Mnohokrát jsem přemýšlel, proč "uzákonění" nového počátku zodiaku (Nový Zákon, Mt.16.18 ⁸⁾: "..ty jsi petra a na téť skále...) trvalo od jeho postulování na počátku egyptského dávnověku přes dvě Epochy (tj.4000 let). Pak mi došlo, že až v Epoše křesťanství s její "láskou k bližnímu", kdy je společnost prozařována "zevnitř" - z každé ze zúčastněných bytostí - dostává "Apoštolská podoba uzákonění počátku" svůj reálný, neformální (a autoritou nenařízený) obsah - na Nebi i na Zemi.

Celá uvedená pasáž z Bible je vystavěna na egyptském hieroglyfu ŠBN ⁹⁾, takže její egyptský původ je nezpochybnitelný (kvůli exodu Židů jej musíme klást nejpozději na počátek Nové říše). To podstatné ale je, že celá pasáž se bezprostředně týká onoho přechodu na solární zodiak v nejhlubším dávnověku Egypta, zodiaku od počátku děleném na 12 (viz kalendář a dekany) a provázeném přesným popisem fungování uzlů (...a což bys koli svázal na Zemi..).

Vyjdeme-li z Kozákovy poznámky, je zřejmé, že musíme poskládat množství střípků jednotlivých indicií, abychom získali oporu pro důvodný předpoklad, že egyptský starověk znal nejen dělení na 12 (to znaly už Védy), ale hlavně logiku tohoto dělení, a tudíž i logiku archetypů 1-12 (!!). Podobně znal i logiku fungování uzlů (jakýchkoliv). Z uvedeného o geometrii dělení na 12 vyplývá, že geneze jakéhokoli celku/cyklu (v případě dráhy - kruhu) sestává z 12-ti stupňů, kde každý dosažený stupeň v sobě ty předchozí obsahuje.

Samotná egyptská alchymistická práce s duší (nejen ta posmrtná) ve své hmotné finální fázi přímo využívala vlastosti Uzlů, a to jak v kratším (měsíce), tak dlouhodobém horizontu roků a desítek let.
K tomu se váže i další "praktický" důvod - drakonický měsíc, a tudíž i uzly musely být předmětem zájmu i kvůli zatměním.

Zatmění Slunce jsou - v jistém smyslu - "Černým Petrem" soudobé egyptologie. V přednášce na Eukarpii 2024 "Černá paní na nebesích" se zmiňuji o obecném problému překladů starověkých textů s duchovním obsahem - tedy nejen egyptských - (odkazoval jsem se na 600 stránkové kompendium o astronomii ve starověkém Egyptě, kde je řada nápisů souběžně přeložená různými autory se zcela rozdílným smyslem). To by částečně vysvětlovalo neexistenci byť jen jediného zaznamenaného případu zatmění Slunce ve starověkém Egyptě (před 1.-2.stol.BC) - jedná se zjevně o neschopnost takový zápis identifikovat či jako zatmění interpretovat - úvahy o "tabutizaci" tohoto tématu v 4000leté historii vyznívají značně spekulativně. Navíc sami egyptologové nepředpokládají, že by zatmění nebyla systematicky zkoumána. S tím souzní i fakt, že záznamy o zatmění Luny identifikovány jsou. ¹⁰⁾

Například by stačilo, aby kněží či mágové při zatmění Slunce - namísto úkazu na nebi - sledovali a zaznamenávali živlovou odezvu na "šrám" na těle Země, způsobený stínem zatmění na jejím povrchu, neboť jsou to právě živlové síly zemského jádra (živly ohně), které přenášejí působení i do míst mimo přímou viditelnost zatmění. Takový záznam by byl pro soudobé badatele jako informace o zatmění zcela neidentifikovatelný.

Uvedený způsob vnímání by zárověň vysvětloval překvapivě přesný biblický popis zatmění Slunce z r. 33 n.l. 
[KB1613] Matouš 27.45. Od šesté pak hodiny tma se stala po vší zemi až do hodiny deváté.
(Časovým údajem jsou Babylonské hodiny počítané od východu slunce, tj. 12 - 15 hodin místního času viz Nová Bible Kralická 2006).  Popis, který svým průběhem a délkou opravdu odpovídá postupu stínu - coby šrámu na "těle" Země - spíš, než několik minut trvajícímu úkazu na nebi při pohledu z konkrétního místa (ať by "hloubka" zatmění byla jakákoli).  Novodobý výpočet viz "Chris tes ises" (Obr. 3) - plný stín: 09:36 - 12:03 UT, tj. délka trvání 2h 27m.  Bible 12 - 15 hod, tj. trvání 3h (čas po přepočtu na UT: 09:40-12:40 UT) - shoda je opravdu přízračná (a to i při vědomí, že biblický údaj je v celých hodinách).

Mezi další indikace znalosti Lunární dráhy (a tedy i znalosti existence uzlů) patří poznámka o Lunovratovém průchodu zenitem chrámu v čl."Proč má zodiak 360°",   nebo bod 3 zde v úvodu.

Poznámka na závěr

V jiném článku zde jsem napsal: "Nodál je dokonce mnohem starší než znamení zodiaku. Pochází ještě z doby, kdy se 'roky' měřily Lunárními oběhy (viz také 'bibličtí králové')". Tento fakt sám o sobě by měl stačit k doložení znalosti existence uzlů i Nodálu - jen je to poněkud náročnější na domýšlení hlavně v důsledcích a souvislostech :

Dvanáctinné dělení od Lunárních uzlů existuje ze stejných příčin, jako existuje dvanáctinné dělení od Jarního bodu (existují dvě oběžné roviny a v každé něco obíhá). A pokud se měřilo "oběhy Luny", toto dělení spolu-působilo v rámci 12ti stupňů geneze celku (cyklu) lunárních oběhů, to jest 12ti domů Nodálu (jinak řečeno 12ti Karmických domů) .

Samotné působení se odvíjí od navázání dění ve společnosti na Lunární oběh (míněno jak dění společenské, tak i individuální). A jelikož bylo hlavním napojením (základní mírou dění, tj. i času), byl Nodál zjevně nebo skrytě přítomen ve všem - jinak řečeno "rok" o 27mi dnech byl tepem doby - tepem jejich života (tedy podobně, jako je solární zodiak součástí naší dnešní existence). A jak jsem zde psal - zasvěcenec byl schopen ty jednotlivé stupně geneze celku (cyklu) vědomě rozlišit (uvědomovat si).

Nic na tom nemění paralelní existence lunárních fází - ty ovlivňují fyziologické funkce, vegetativní procesy v organismu, vegetační procesy v přírodě a část toho, co souvisí s bezprostředním napojením duše na hmotu a její paměť - hlubinu minulosti.

Orientace duše na životní cestě, dlouhodobý rozměr vazeb duše (také "zavázání" duše) je pak vztažen k lunárním uzlům a s nimi spojeném Nodálu, tj. Karmickým domům. Obě oblasti - "nodální" i "fázová" tvoří zároveň "dvě strany téže mince", přičemž hranice (dlouhodobé-krátkodobé) mezi nimi není nijak ostře vymezena.
 

---

(#1)
Základní popis Nodálu, tj. Karmických domů je v článku Systémy astrologických domů - NODÁL.  Příčina samotné "karmičnosti" je v čistě geometrické dynamice - viz Cyklus věků  (odst. "Vůči Nodálu...") .
V literatuře  lze nalézt popis Nodálu např. ve Špůrkově Encyklopedii západní astrologie - str.79-80 (vyd.1997). Milan Špůrek vychází z práce Maurice H.Frogera z r.1960. Nedostatkem uvedeného pojetí Nodálu je, že se s ním zachází jako s náhradou zodiaku. Jak Froger, tak Špůrek nepochopili, že se jedná o třetí prostředí v horoskopu doplňující systém znamení a horizontálních domů.

(#2)
1° (1 den) =1 rok - viz Ezechiel 4:6 ("den za rok dávám tobě"), Numeri 14:34 ("jeden každý den za rok počítaje")  - místo 1°/d si tam kdo chce může psát  Naibodovu míru  0.9856°/d  = 360°/365.2422 dní (v daném kontextu to není podstatné).

(#3)
Citace k dekanům [AAE str.81]: "A papyrus pBM 10651 (Quack, 2017: 193, 204–205) ...refers to the Egyptian decans and to their ordering by decades..." = (odkazuje na egyptské dekany a jejich řazení po desetiletích).

(#4))
Toto dělení - známé též jako "hora inequales", "hora temporales" - se používalo jako základní dělení času od hlubokého starověku, a je to také dělení "planetárních hodin".

Dělení na 24 (ekválních) hodin starověk samozřejmě znal (např. nedokončený Senmutův astronomický strop - 1500 BC,  používalo se pro kalendářní údaje o délce dne a noci, ale i jinde). Ekvální hodiny jsou odvozovány od hodin rovnodennostních (hora equinoccialis), a tudíž od znalostí Jarního (a Podzimního) bodu.

(#5)
Upozorním - na mnohými stále ignorovaný fakt - že dělení na (právě) 12 je topologická vlastnost sféry (formální odvození viz). Tato skutečnost se pak uplatňuje při periodických procesech, např. obězích. Jelikož se jedná o "geometrický princip",  fyzikální realitě nezbývá, než jej projevovat v našem hmotném světě. Jedním z důsledků pak je, že disponovaní citliví jedinci jsou schopni toto "předivo působících sil" vnímat a souvztažnosti s tím spojené si i uvědomovat. (Je to něco podobného, jako když východní mistři požadovali od svých žáků schopnost rozpoznat běžící tatvu.)

(#6)
Mluvím-li zde o "Védách" mám na mysli vždy tuto precesní epochu. Při tom pro názornost a lepší "čitelnost" používám pro epochu formálně 2000 let místo cca 2160.

(#7)
Jiné vyjádření téhož: "Žít v souladu sám se sebou, se svou duší."

(#8)
Matouš 16.18: I jáť pravím tobě, ty jsi petra a na téť skále vzdělám církev svou a brány pekelné nepřemohou jí. A tobě dám klíče království nebeského. A což bys koli svázal na zemi, budeť svázáno i na nebi; a což bys koli rozvázal na zemi, budeť rozvázáno i na nebi." 

Připomínám, že (viz Mt.10.2): "Šimon kterýž slove Petr".  Podrobně viz odkaz v následující poznámce č. #9). Petra přechyluji kvůli větší "polopatičnosti".

(#9)
Hieroglyf  ŠBN:  Včetně odvození je to podrobně popsáno nejméně ve dvou přednáškách:  na Eukarpii 2017 - Poznání archetypů , dále pak v přednášce  O čem jsou uzly

(#10)
Na doložení ocituji ze zmíněného kompendia (AAE str.516) k zatměním: "...V celé historii faraonského Egypta však neexistuje jediný výslovný nebo zřejmý odkaz na žádný z těchto jevů, snad s jedinou výjimkou (Parker, 1957b) - 30. září 610 BC".

[AAE]:  Belmonte-Lull 2023, Astronomy of Ancient Egypt
 

(#11)
Zařazuji toto doplnění, neboť s tématem souvisí a je příkladem "bludných" tvrzení a nekorektních způsobů, porůznu stále bloudících po astrologických fórech.
H.K. 2023.07.26 17:58 - oponoval R.S., který napsal bez vztahu k probíhající diskuzi:

R.S.: "Přátelé, védská astrologie nepoužívá žádné nodální domy a už vůbec ne ve vztahu ke karmickým domům. Chci znát onen zdroj a text..." (R.S. později celý příspěvek včetně provázaných reakcí smazal - na Internetu se ale nic neztratí.)

H.K.: "Pardon, ale to jste tady začal tvrdit vy sám a následně to také sám halasně vyvracet. Petr Rastokin, ani nikdo jiný nic podobného v původním příspěvku netvrdil. Porovnání s Védskou astrologií jste do diskuze vnesl až vy. Pokud jde o zmiňovanou techniku Rahu Lagna (Rahu jako Asc), tam se samozřejmě nejedná o nodální domy, ale o dělení dvanáctin siderického zodiaku od pozice uzlu (podle toho, kterou verzi SZ daná škola preferuje). Podobně jako to Indická astrologie dělá s dalšími prvky (Čandra lagna atd.). Vyrábíte tedy "problém", který původní příspěvek neobsahoval a zdá se, že se vysmíváte něčemu, co vůbec netvrdil. Pokud chcete oponovat funkčnosti nodálů, lze to jistě udělat i korektněji a poučeněji.

---

ZPĚT  na hlavní stránku

02:13:51, 05. září 2026 © Ing. Petr Rastokin