Uvedené motto mělo antické Řecko nadepsané nejen nad Platónským chrámem vědy, ale jelikož vědění pokračuje poznáním (synonymem víry), bylo spojováno také se svatyněmi a chrámy (asi by nejvíc takové spojení slušelo bohyni moudrosti Pallas Athéně).  Téma přednášky je příkladem, jak "znalost řemesla" prolíná a zároveň prorůstá duchovní a divinační nadstavbu.

Postupně projdeme propojení mezi duchovním a jeho geometrickou podobou návazně od místa na Zemi (5) až po "galaktický rozměr" (0) a všeobjímající nebeskou sféru (viz Obr. 01).

 Obr. 01
 

Souřadnicové soustavy

V následujícím si ukážeme, jak (geometrický) popis souvisí s popisovaným obsahem.

Obr. 02  Horoskop je zjednodušený zápis dění tady a teď,
tj. místo a okamžik - jako schematický obraz na nebi.

V astrologii (stejně jako v astronomií) k popisu tohoto dění (Obr. 02) používáme souřadnice - přesněji souřadnicové soustavy - to je naše "notová osnova" do které zapisujeme "astrologické noty".

I když si to mnohdy neuvědomujeme, divinace horoskopu spojení se zmíněnými soustavami (tedy jejich vlastnostmi) obsahuje (táž planeta má jiný kontext v domě a jiný ve i ve stejno-číselném znamení, přestože archetyp obou musí být stejný).  Začneme tedy od přehledu těchto soustav.
 

Konvence - jednotková sféra

Při zobrazování - Nebeskou sféru o nekonečném poloměru - nahrazujeme "jednotkovou sférou" - tedy koulí o poloměru 1. Jedním z důsledků je, že všechny konečné rozměry degenerují k nule (každá konečná vzdálenost od středu splyne se středovým bodem). Proto můžeme tečnou rovinu horizontu v nějakém místě na Zemi (Obr. 03a) nahradit rovinou procházející středem sféry (Obr. 03b)

tečný horizont Obr. 03a

totéž, ale na jednotkové sféře Obr. 03b

 

Horizont, rovník a ekliptika

V astrologii máme 3 základní míry: míru spojenou s horizontem, míru spojenou s rovníkem a míru spojenou ekliptikou  -  tomu odpovídají i 3 typy souřadnicových systémů:

1. systém svázaný s daným místem na zeměkouli a vymezený rovinou horizontu
2. systém svázaný se Zemí a její rotací je vymezen rovinou rovníku
3. systém svázaný s oběhem Země kolem Slunce je vymezený rovinou ekliptiky

Pro úplnost zmíním také "galaktický" rozměr - galaktické souřadnice spojené s naší galaxií tedy Mléčnou dráhou (to je jméno naší Galaxie, tedy nejen ten světlý pás na obloze).

Uvedený "galaktický" rozměr zde zprostředkovává spojení s hvězdným nebem, které je projekcí
8.sféry - sféry Stálic ¹⁾ do našeho světa.

O míře a základních kružnicích

Co je spojené s rovníkem má pozemskou "míru", naopak věci spojené s ekliptikou - zvěrokruhem - mají nebeskou míru. Jaký je rozdíl mezi ekliptikou a zvěrokruhem? - Zodiak (zvěrokruh) je ekliptika opatřená vlastnostmi - a ty "vlastnosti" jsou součástí té míry.

Obr. 04  Sférické souřadnice

Obecně - polohu nějakého objektu na sféře (Obr. 04) měříme "sférickými souřadnicemi" délkou a šířkou (v různých soustavách se nazývají různě) - délku odměřujeme podél hlavní kružnice, šířku na kružnici k ní kolmé.

Na Obr. 05a, b je zajímavá a hlavně důležitá vlastnost délkové míry (fialové kolečko zde má rozměr 5°)
Následující pasáž je také klíčem k pochopení tolik diskutovaných "šířek" v astrologii.

Rozměr objektu blízko resp. daleko od hlavní kružnice.

Blízko ekliptiky je délka měřená po ekliptice 5° Obr. 05a

Při šířce 70° je délka měřená po ekliptice 1/2 znamení Obr. 05b

V blízkosti hlavní kružnice odpovídá rozměr objektu změřené hodnotě v délce.  Např. pro objekt, který by v blízkosti ekliptiky zaujímal 5° (Obr. 05a), by zde - při vyobrazených 20° od pólu (Obr. 05b) - jeho míra po ekliptice zabírala téměř 15° tj. 1/2 znamení a na modré rovnoběžce 6° od pólu by už by narostla přes 45°, tj. přes 1 a 1/2 znamení. Astronomové to např. musí zohlednit u katalogů hvězd pro polární část oblohy. Nicméně nejde jen o nějaký počet desetinných míst v katalogu - jedná se o netriviální vlastnost délkové míry ²⁾ (viz také vlastnosti zodiaku  - text k Obr. 09).

Celé to lze říct také takto:
Ta míra se "rozostřuje", čím dále od rovníku či ekliptiky, tím méně konkrétní, méně určité, obecnější, tudíž čím blíže k pólům, tím blíže k tomu nezměrnému vně i uvnitř nás (zde se navíc dotýkáme ještě další stránky věci - rozdílu mezi severním a jižním pólem, tedy severní a jižní polokoulí). Klíč k pochopení rozdílů však musíme hledat např. u Austrálců - původního domorodého obyvatelstva Austrálie (kultury existující desítky tisíc let) - novodobí Australané jsou fakticky Evropany).

On to není nějaký můj výmysl, ale odpovídá to esoterní tradici a to velmi staré :  Je zajímavé, jak je to vyjádřeno ve Védách (zde jen stručně jako úvod - později to doplním):

Nebeský pól -
nezměrnost pozemského - nepřekonatelné (iččhá šakty - energie vůle zbavená pozemské konkretizace).  (ičchá šakti = síla vůle,   džňána šakti = síla poznání,   karma šakti = síla konání)

Pól ekliptiky -
nečasové, neprostorové, ne-změrné (vše-zahrnující) - od toho různé, ale nejblíže tomu je Parabrahman (nejvyšší podstata). Navíc platí, že dostatečně blízko pólu se libovolně malý rozměr promítne po ekliptice na celých 360° délky. To jest, již v konečné vzdálenosti od pólu se ekliptikální míra objektu stává zcela neurčitou (a zároveň "všeobjímající").

--------------------------------------

Jak uvedeno výše - v astrologii se používají 3 typy souřadnicových systémů, ale samotné základní systémy jsou 4.

S daným místem na Zemi, jeho horizontem i Zenitem (Nadhlavníkem) jsou spojeny horizontální souřadnice (Obr. 06) [délkou je tzv. Azimut, šířce - tj. vzdálenosti od horizontu - říkáme výška]. Ten horizont i Zenit daného místa chápeme často také obrazně.

Obr. 06

Systémy souřadnic spojené s rovníkem jsou 2:

Obvykle se v definicích rozlišuje rovník jako myšlená čára po zeměkouli, oddělující severní a jižní polokouli a rovník promítnutý na nebe jako Nebeský rovník. Pro naši potřebu si první definici trochu upravíme.

Budeme rozlišovat "Zemský rovník" jako rovník na nebeské sféře s počátkem na místním poledníku a "Nebeský rovník" jako rovník s počátkem v Jarním bodě, tedy spojený s oblohou ³⁾.

Denní chod věcí svázaný s rotací Země určujeme pomocí rovníkových souřadnic I.druhu (Obr. 07) [délkou je hodinový úhel t -  narůstá s časem ve směru otáčení oblohy, šířka je tzv. deklinace].

Měříme jím (Pozemský) "lidský čas" (dny). Tento rotační čas Země je čas společný pro všechny lidi na daném místním poledníku - zde tedy nezáleží na zeměpisné šířce místa (neplést do toho pásmový čas, ten má jiný kontext).

Zemský rovník Obr. 07

Nebeský rovník Obr. 08

Rovník spojený s nebem a fixovaný Jarním bodem určuje rovníkové souřadnice II.druhu (Obr. 08) [rektascenze a deklinace]. Na rozdíl od předchozího neodměřuje lidský čas !!,  nicméně je stále spojen se záležitostmi na Zemi. Jako příklad tohoto ne-lidského (nad-lidského) času si můžeme uvést čas živlových bytostí ⁴⁾ - v tradiční terminologii víly, elfové apod. Patřili by sem také mytologičtí Heroové a Heroiny (potomci spojení smrtelníka a božského rodiče).

Další a pro astrologii důležitý případ jsou živlové síly Zemského jádra (síly ohně) přenášejí účinek zatmění Slunce i na ta místa, kde zatmění není viditelné (a na to, že se s tím pracovalo, dokonce existuje starověký důkaz ⁵⁾).

Komu by se jako příklad na nelidský čas nelíbili "trpajzlíci", může použít na-příklad mundánní rámec událostí - to je zjevně Nad-lidské a často i nelidské působení.
 

Dění na nebi pak měříme prostřednictvím zodiaku, určeného opět Jarním bodem a rovinou ekliptiky tedy ekliptikálními souřadnicemi s délkou (eLon) a šířkou (eLat) viz Obr. 09 . Tím slovním spojením: "měříme prostřednictvím zodiaku" chci zdůraznit, že součástí té míry jsou mj. vlastnosti jednotlivých znamení (obecně - daného místa vůbec).

Samotný "Nebeský čas" je v pravém slova smyslu čas planetárních oběhů.

Tropický zodiak Obr. 09

Fixní zodiak Obr. 10

Terminologická poznámka: Fixní zodiak /ekliptika versus tropický zodiak :

Tropickým zodiakem  (Obr. 09)
je míněn okamžitý zodiak vázaný na Jarní bod pohybující se s precesí, tj. proměňující se od okamžiku k okamžiku - tím pohybem je "vy-vázán" z přímého spojení se sférou Stálic (lze říci, že se chová jako autonomní těleso - fyzikálně bychom řekli, že to není inerciální soustava.
(Pro fyzikálně "obeznámenější": rovnoměrná rotace je zrychlený pohyb.)
!! To vy-vázání má podobnou logiku jako protřepání ve spagyrii či míchání v lékárnictví ^6a), nebo zrychlení obecně (všechny počátky událostí v astrologii). Navíc při rotaci dochází k deformaci prostoru!!
Toto známe z různých magických praktik spíš jako "protočení".
Jelikož pozice v zodiaku není jen hodnota ekliptikální souřadnice, ale také spojení s rezonujícím distribučním místem v uzlu, tedy v Jarním a Podzimním bodě, je precesní pohyb součástí vlastností pozice objektu v zodiaku. Lze se na to dívat jako na otáčivý pohyb prostředí ^6b).

Tropický zodiak libovolného okamžiku je formálně totožný s nějakým konkrétním fixním zodiakem.

Tropický zodiak má vztah k tělu, tělesnému, a také "vtělení". Odpovídá to tomu, že se např. Solární horoskop počítá v tropickém zodiaku (podobně jako, jako většina horoskopů v astrologii).

Fixní zodiak  (Obr. 10)
nebo také fixní ekliptika je vázaná na Jarní bod nějakého okamžiku je tedy nehybná, provázaná se sférou Stálic (lépe ve-vázaná do sféry Stálic). Jako speciální případ tvoří přechod ke sféře Stálic. V důsledku tohoto napojení má vztah k duchovnímu , proto se Trans-Solár ⁷⁾ počítá právě prostřednictvím fixního zodiaku - obecně všechny tranzity s tzv. precesní korekcí.

Vzhledem k tomu že v kosmu je všechno v pohybu, i samotný sklon roviny ekliptiky se mění, ale patrné změny se projevují až v Epochálním čase mnoha tisíc let.

Nad tím vším se klene "8.sféra - sféra Stálic" a její mírou je galaktický rovník  (Obr. 12) - historicky pás Mléčné dráhy.

"Universum" (Flammarion 1888)) Obr. 11

galaktický rovník (historicky Mléčná dráha) Obr. 12

Současná astrologie s galaktickým rozměrem nepracuje, ale ve starověku byl na této nebeské dálnici značný provoz - na to ukazuje jak příslovečný Jákobův žebřík (tj. Mléčná dráha), 12 Svatojakubských poutních cest do Compostely ⁸⁾ (Campus Stellae - hvězdné pole čili Mléčná dráha), tak i Ovidius v Proměnách   (Obr. 13) .

Obr. 13

A že to hluboký starověk to dokonce intenzivně zkoumal dokládají Védské Jugy (připomeňme že podle této Védské kosmogonie máme nyní věk Kali-Jugy).

Často publikovaný dřevoryt od neznámého autora (Obr. 11) nazývaný Universum, vydaný Flammarionem (1888) - je primitivy nepochopený a vysmívaný. Zde zasvěcenec, mág, astrolog proniká vnitřním zrakem za hranice profánního do vyšších světů.

To nám také připomíná, že náš sub-lunární svět - spolu s planetárním kosmem (obecně s jakýmkoli fyzikálním kosmem) - je vnořen do zmíněných "vyšších světů". Poznamenám, že ještě středověk úzkostlivě rozlišoval věčné a nekonečné.

8.sféra Stálic ¹⁾ je hranicí mezi "nekonečným a věčným", je tudíž bránou k vyšším světům - bránou k "času věčnosti".

Gen.1. 6-8: Buď obloha uprostřed vod, a odděl vody od vod!
I učinil Bůh tu oblohu, a oddělil vody, kteréž jsou pod
oblohou, od vod, kteréž jsou nad oblohou. I nazval Bůh oblohu nebem

Ještě jedno vyjádření hvězdného nebe ⁹⁾ s tím, že na nebi lze vidět lecos, ale né cokoli:
 - souhvězdí (všechna) jako symbolický obraz duchovního srdce
 - zodiakální souhvězdí tvoří tu část, která není nezměrná
 - mytologie souhvězdí vyjadřuje tyto symboly v podobenstvích
 

Přechody mezi soustavami
Časové souvztažnosti

Nyní se na uvedené soustavy podíváme ve vzájemných návaznostech

První krok bude sestup z hvězdných výšin zpět k naší Sluneční soustavě  (Obr. 14). Nikoli však k tropickému zodiaku z předchozího kroku, ale k mezistupni - libovolně pevně zvolené, tj. fixní ekliptice v libovolném čase. Potřebujeme to, abychom si uvědomili, že i samotná ekliptika má svůj pohyb, a tudíž i svůj čas.

Obr. 14

dvě fixní ekliptiky Obr. 15

Přechod od ekliptiky nějakého konkrétního okamžiku k ekliptice r.2000 (Obr. 15). Obě ekliptiky jsou ekliptikami fixními a jsou tedy nehybné vůči sféře Stálic.

Samotná rovina ekliptiky se také mění, byť jsou to změny pomalé (Obr. 16). Probíhají v horizontu mnoha tisíc let, tedy v Epochálním čase (vzájemný úhel je (Obr. 15) násobně zvětšen, natočení uzlové přímka odpovídá době -22 000y)
 

Obr. 16  Pohyb pólu ekliptiky v intervalu ±100 000 roků (krok 1000 r.),
poloměr polární sítě je 5°, červený střed je Pe2000

Zde je také část vysvětlení, proč tradičně uváděný "precesní kužel" zemské osy je kuželem jen přibližně (Obr. 17) - jak se s pólem ekliptiky posouvá osa kužele, posouvá se i samotný precesní kužel a Zemská osa se do předchozího místa už nevrátí.

Obr. 17  Precese - neuzavřená křivka pohybu rotačního pólu Země,
červeně vyznačen pól ekliptiky pro rok 2000.  
 

Přechod mezi Nebeským časem planetárních oběhů a jeho projevy na Zemi  

 Obr. 18

V prvním kroku (Obr. 18) přechod k tomu ne-lidskému času Heroů a živlových bytostí tj. živlíků), tedy od ekliptiky k (Nebeskému) rovníku . Nás bude zajímat, co mají obě soustavy společné, co je tím spojovacím článkem a co se při tom přechodu mění.

Společné:
 - Oba systémy jsou vztaženy k nebeské sféře, a tedy nezávislé na rotaci Země.
 - Společné jsou oba uzly (Jarní a Podzimní bod) spolu s rovnodennostní přímkou.
 - Společný slunovratový kolur (tj.poledník).

Spojovacím článkem - přechodem je vzájemný úhel Epsilon - v současnosti 23°26' (mění se málo ale přeci). Vztah těch rovin si můžeme představit tak, že při přechodu od jedné soustavy k druhé se jedna z rovin otáčí kolem uzlové přímky jako kolem pantu a klouže po společném slunovratovém koluru.

To důležité zde je, že přechodem od jedné roviny k druhé se mění šířkový rozměr tohoto dění. Celý zodiakální pás planetárních oběhů (tj. to "změrné" na rozdíl od nezměrného na pólu) - měřeno po rovníku - se odehrává pro prvních 6 znamení nad rovníkem, pro zbylých 6 pod rovníkem. To navíc formuje jednu z základních vlastností strukturace zodiaku. V praxi je uvedené ještě výraznější, neboť nejdřív vše převádíme na ekliptiku, a teprve potom do pozemského (to "přesměrování" se pak děje v Uzlu, tedy v Jarním bodě),   a opět bychom na doklad mohli citovat Bibli ¹⁰⁾.
 

Přechod mezi II.rovníkovými a I.rovníkovým

Obr. 19

Přechod mezi Nebeským a Zemským rovníkem (Obr. 19), čili mezi ne-lidským (nebo nad-lidským) a lidským časem

Společné:
 - rovina rovníku
 - Zemská rotační osa
 - !! u obou nehraje v přechodu žádnou roli šířka (deklinace) !!

Spojovací článkem je hvězdný čas  (hodinový úhel Jarního bodu),  narůstající s otáčející se oblohou.
Pant: rotační osa Země - Nebeský rovník "klouže" po Zemském rovníku.

Na této úrovni vůbec neřešíme vztah hvězdného času k občanskému, takže můžeme říct, že pojítkem mezi oběma systémy je ("lidský") čas. Navíc - všechna místa na daném místním poledníku jsou z hlediska času rovnocenná (tj. všechny vzdálenosti od rovníku čili klimata - o tom až v závěru).
 

Přechod mezi I.rovníkovými a horizontálními

Přechod od Zemského rovníku k místu se z.š. Fi Obr. 20a

Totéž, ale se Zenitem "nad hlavou" Obr. 20b

Přechod od společného času (na místním poledníku) k času a místu na Zemi (Obr. 20a, b)

Společné:
 -  místní poledník
 -  přímka (osa) Východ-Západ

Spojovací článek: zeměpisná šířka místa (Fi)
Pant: osa Východ-Západ
Mění se zeměpisná šířka a s ní i klima, to jsou ta zmiňovaná klimata starověku.
 

Dílčí shrnutí

Máme posloupnost úrovní 0,1..5 (Obr. 22) - nebo včetně přechodů viz Obr. 21 :

Obr. 21

 0.  8.sféra Stálic jako hranice mezi "věčným" a "nekonečným"
 1.  Fixní ekliptika - spojená s 8.sférou Stálic
 2.  Tropický zodiak - ekliptika spojená s okamžitým Jarním bodem
2-3 Přechod od ekliptikálního k rovníkovému
3-4 Přechod od Nebeského k Zemskému rovníku
4-5 Přechod na příslušnou úroveň "klimatu"

Připomeneme si a doplníme, o čem je pól ekliptiky, o čem oblasti kolem pólu, o čem oblasti směrem k ekliptice, o čem zodiakální pás a o čem samotná ekliptika. Dále pak o čem jsou světové póly a o čem sestup k rovníku:

Pól ekliptiky
 - nečasové, neprostorové, ne-změrné ("bez míry"),  ale nejblíže tomu je Parabrahman (nejvyšší podstata). Samotná ekliptika jako subsféra 8.sféry Stálic umožňuje právě ty vstupy na/za tu hranici našeho světa.  Podle Roberta Nového je subsféra tropického zodiaku "hranice všech proměnlivostí dosažitelných člověku".
 

Nebeský pól
 - nezměrnost pozemského - nepřekonatelné (iččhá šakty - energie vůle zbavená pozemské konkretizace, také "bezchybný rozkaz", tedy něco, co je vyhrazeno pouze úrovni bohů). Sestup od pólu je vytváření jedinečného (konkretizace). Na (Nebeském) rovníku je dovoleno chybovat.

Přechod od  II.rovníkových spojených s J. bodem k  I.rovníkovým vztaženým
k míst.poledníku

Přechod 3-4 od Nebeského k Zemskému rovníku vztaženému k míst.poledníku reprezentujícímu pozemský čas (respektujícímu natočení Země). Pojítkem je ("lidský") čas. Všechna místa na daném místním poledníku jsou z hlediska času rovnocenná (tj. všechny vzdálenosti od rovníku čili klimata)

Přechod 4-5 na příslušnou úroveň "klimatu"
(mění se úhel mezi horizontem a rovníkem)

Viz také Obr. 22 - Na úrovni 1, 2, 3, tj. fixní ekliptiky, tropického zodiaku a Nebeského rovníku se mění pouze vztah k sféře Stálic - sféře, které promítá vyšší světy do našeho.
Na úrovni 5. tj. horizontu se mění jen pozice na Zemi (tj. místo ve světě pozemském)
Přechod 3-4  Nebeský rovník - Zemský rovník  je pojítkem mezi světem "na nebi" a a světem "na Zemi", a tím pojítkem je čas !!

!! Zdůrazňuji - hvězdný čas (tj. rotační čas) - tedy lidský rozměr nebeského dění !!
 

Základní poučka duchovního světa zní:
"komunikovat spolu mohou jen blízké úrovně".

To platí i ve fyzikálním světě hrubé hmoty. Proto je tak obtížná např. přístrojová detekce lidské aury. Ale podobné je to i při komunikaci mezi různými nebeskými úrovněmi. Funguje to tedy jako štafeta, kde se všechno na větší vzdálenosti předává přes meziúrovně. Je to také ten známý "řetěz rukou" v románech G. Meyrinka.

Galaktický rozměr - sf.Stálic > fixní a tropický zod. > Nebeské i Zemské rovníkové souř. > horizont pro tady a teď
Obr. 22  úrovně 0..5

Sled úrovní (Obr. 22) od galaktické přes ekliptiku a oba rovníky až po horizont je geometrický model, jak spolu komunikují "blízké úrovně", a také - Jak se věci nebeské tj."z onoho světa" (po "procezení" přes 8.sféru Stálic) přenášejí v daném čase na dané místo na Zemi.

!! Toto je zároveň základní schéma fungování astrologie !!

!! Astrologie !! - v případě "horoskopie" bychom končili na úrovni tropického zodiaku a času planetárních oběhů  (viz Obr. 10 nebo Obr. 22/2.)

Samozřejmě známe i obrácený sled, tj. úrovně 5..0 (Obr. 22),  což je vynesení pozemského na nebesa (nanebevzetí), a nemusí jít zrovna o "mysterium na Golgotě", nebo svatořečení - může se jednat i o celkem "civilní" situace, např. každá idealizace je v nějaké míře provázena vynesením k tomu ideálnímu, nebeskému... (patří sem i mnohé podoby abstrahování od pozemských - materiálních - projevů fungování něčeho, třeba i nějakého zařízení). A podobně to platí i pro případy "produchovnění" něčeho.

Ještě k přechodu 3-4  (Nebeský rovník - Zemský rovník): 
Zmíněné "pojítko" mezi Nebem a Zemí tj. hvězdný čas určuje natočení nebe (vůči Zemi) tj. doslova "kam se to vrazí" - astrologicky - "do kterého (horizontálního) domu padne které znamení se vším, co v něm právě je".
 

Přechod (úrovně 2-4)  ekliptika - Zemský rovník  (Obr. 23)

Obr. 23 Tropický zodiak - Zemský rovník (přechod 2-4)

Okamžitá ekliptika vymezená ročním oběhem Slunce a Zemský rovník (existuje a je vymezen pouze denní rotací Země) je ono biblické  "Za jeden den vám dávám jeden rok"  (Obr. 24).   Viz Ezechiel 4:6 ("den za rok dávám tobě"), Numeri 14:34 ("jeden každý den za rok počítaje"). Což je základ pro Solární horoskop, progress a další astrologické postupy. Např. stejnou logiku má vztah "1 lunární měsíc - 1 den" a jeho speciální případ Trutina Hermetis, a také prenatální lunace.

Obr. 24  za 1 den vám dávám 1 rok
 

Přechod (3-4) mezi oběma rovníky je zcela nezávislý na "šířce" - závisí jen a jen na hvězdném čase. Na obě strany od tohoto přechodu na šířce záleží. Přechod k místu na Zemi (klimatu) je zeměpisnou šířkou přímo určen. Na opačnou stranu - přechodem k tropickému zodiaku se také mění vzdálenost od rovníku.

Klimata

Přechod k různým zeměpisným šířkám (tedy na "různá klimata") nejnázorněji ukazuje fungování toho "pantu", o kterých jsme zde při přechodech mezi jednotlivými soustavami opakovaně mluvili.

Klimata - starověký termín - rozlišovaly se jednotlivé klimatické pásy: tropický, subtropický, střední ( mírný ) atd. - "různá klimata - různé nátury" (různé naturely lidí, spojené s různými klimaty). Ještě konkrétnější podobu měla klimata v souvislosti s astroláby. K astrolábu se obvykle přikládala sada matičních desek se sítí pro různé zeměpisné šířky, obvykle odstupňované po 3°. Takto vymezeným pásům se pak říkalo "klimata".

Formování naturelu lidí v souvislosti s geometrií na sféře lze ukázat následovně:

Severské národy - úzký pás oblohy mezi cirkumpoláry (Obr. 25a) a tedy omezené to tady a teď, - chybí jižanská bezprostřednost, dominuje část oblohy vně cirkumpolárů, tj. to, co má rozměr "na věčnosti" na straně jedné a toho, co zůstává skryto v hlubině na straně druhé.

Severské oblasti - zde už za polárním kruhem Obr. 25a

Jižní oblasti - zde blízko rovníku Obr. 25b

Jižanské národy - široký pás oblohy mezi cirkumpoláry (Obr. 25b), omezená "cirkumpolární" část, tj. převládá "tady a teď", nepřetržitě se proměňující - navíc procházející jednotlivými horizontálními domy

Ostatně - pro "italskou domácnost" nemusíme do Afriky.  Na 40. rovnoběžce (Obr. 25c) není rozdíl od 20. rovnoběžky až tak velký:

 
Oblasti jižní Evropy (např. Itálie)
Obr. 25c

Uvedené působení tak vychází jen a pouze z geometrie. (Samozřejmě teplotní rozdíly v podnebí uvedené jen posilují.)

Dodatek

Dva příklady odvození vlastností domů z jejich geometrie

Konvence označení: Linie jsou značeny malými písmeny, hroty domů (obecně body) velkými. Např. a.xii je "vynášecí" linie hrotu XII. domu (zároveň je to hranice mezi 11. a 12. domem). Podobně a.asc (na horizontu) je "vynášecí" linie pro ascendent a obecně se nekryje s hranicí a.i mezi 12. a 1. domem.

 

 
Obr. 26

U Alcabitia (Obr. 26) se hranice 9./10. domu se kryje s linií místního poledníku (fialová linie) - shoda moci individuální a kolektivní - naopak hranice 12./1. domu (červeně) se nekryje s linií horizontu (modře), tedy s hranicí "nad zemí/pod zemí",  nicméně existuje společný bod a tím je ascendent.

1) To co přichází přes horizont z vnějšího (nad horizontem) do vnitřního (pod horizontem) můžeme chápat jako společenskou objednávku. Doba románská - všichni si brousí zuby na panovnické místo. Sám panovník - původně nejvěší "mordýř" - také nebyl žadný "lumén", takže důvodů nespokojenosti s panovníkem je víc než dost. "Společenský horizont !!" je obraz obecné nespokojenosti. Odtud plyne, že společenská objednávka (přechodem přes horizont do každého vnitřního) je: "hrrr na ně(j)".

2) Přechod 12./1. dům (hranice a.i) - to co vstupuje do mé hlavy/vědomí (co se mi "honí v hlavě"): "budu krááálem" (!! toto je vize, časový horizont - ani se zde neříká kdy). Společný bod pro horizont a hranici 12./1. domu (a.i) je ascendent.

Spojením (výslednicí) ad 1) a 2) je v bodě Asc požadavek na "výměnu panovníka". Ten požadavek je objektivní stav - (!!) odpovídá shodě mezi obecným (místní poledník) a individuálním (hranice 9./10. dům). Společenská objednávka (hrr na něj) + moje hlava (budu králem) = Asc --> MC=X. uvozuje/předjímá změnu panovníka - známe také jako "účel světí prostředky" (toto je tím "sjednocujícím" kritériem).  Na sféře jde skutečně o "časový horizont potenciality": Od Asc události do okamžiku kulminace tohoto "Asc" na místním poledníku (zelená čárkovaně). Přesněji od dolní-kulminace-Asc přes přes vlastní okamžik-události (Asc je na horiz. tj. "vlastní" Asc) po jeho následnou (potenciální) horní-kulminaci-Asc (pokud by po okamžiku té události nastal "konec světa", ke kulminaci "Asc" by už nedošlo).
 

Amphora (Obr. 27):

 
Obr. 27

Místní poledník (fialová) = hranice 9./10. dům a horizont (modře) je různý od hranice 12./1. domu (červená), tedy jako u Alcabitia, ale (!) zde je dělení po kružnici ac-dc (zeleně), tj. jiná cesta (Asc -> Zenit -> Desc -> Nadir ..) tj. není zde "akcelerace" časového horizontu, ale "z místního - osobního - vystoupat k (iluzi) vrcholu".

Mezi Asc a "desítkou" je čistě statická vazba (chybí ten dynamický vztah časového horizontu"). Propojení je tak vázané na dané místo, což můžeme shrnout:
Amphora reprezentuje místní provincializmus - a s ním je spojená namyšlenost, pýcha.

Poznámka k vnitřnímu dělení domů (např. po 1°):  Autor Milan Píša mj. mylně uvádí, že toto dělení je možné pouze u systému Amphora - !! každý systém domů je po nějaké linii ekvální, a proto je u něj možné vnitřní dělení (a umí to každý lepší astrologický program). Navíc toto dělení je vlastní cesta po sféře a po této "cestě" se počítají i primární direkce (touto různou cestou se také liší jejich výpočet u jednotlivých systémů).

*  *  *

---

Poznámky:

1) 8.sféra - sféra Stálic - jedno z možných vyjádření v souladu s tradicí od dob starověku:
"Křišťálová" koule o nekonečném poloměru s průzory pro duchovní paprsky Stálic ve směru příslušných hvězd. Nekonečná sféra Stálic - uvnitř níž se nachází náš fyzikální kosmos a libovolné další hrubohmotné kosmy - zakřivené či nezakřivené, konečné či nekonečné. Křišťálová sféra Stálic jako odraz "duchovního srdce" a znamení Mytologického zodiaku jako míra této sféry Stálic (měřitelnost) (Mytologický zodiak je zodiak, kde jednotlivá znamení nejlépe korespondují se stejnojmennými souhvězdími). Naopak, směrem k místům nejvíce vzdáleným od ekliptiky tj. směrem k pólům ekliptiky se dotýkáme toho nezměrného vně i uvnitř nás. Všechna souhvězdí jsou pak symbolickým obrazem "duchovního srdce", přičemž zodiakální souhvězdí tvoří tu část, která "není nezměrná". Mytologie souhvězdí vyjadřuje tyto symboly v podobenstvích.

Pojem "Stálice" má zdůraznit duchovní rozměr a nijak nesouvisí s "vlastním pohybem hvězd" (ten se obvykle udává jako APM - Angular Proper Motion - úhlový vlastní pohyb).

Doplněno:  viz Obr. 28  (na proklik větší)

Obr. 28 Ptolemaiovský geocentrický model: Peter Apian - Cosmographia 1524

Sféry nebe (Obr. 28):
 --  Empyreum (duchovní ohneň, nejvyšší nebe) - příbytek Boha (bohů) a všech vyvolených (Ráj)
10. Primum Mobile - určovalo denní pohyb oblohy (1 otáčka za den). Zde je nehybná varianta viz dále.
9.  Coelum crystallinum  - "křišťálová" sféra (subsféra trop. zodiaku včetně Jarního a P. bodu a precese)
8.  sféra hvězd   - stálice ve smyslu hvězdy (znaky se vztahují k souhvězdím)
7-1. planetární sféry   - 7 bludic: Saturn..Luna
--    vrstva ohně - odděluje Zemi od Luny (až od Aristotela)
--    Země

Starověk obvykle chápal "Křišťálovou sféru" jako 9.sféru, umístěnou mezi hvězdné nebe a "Primum Mobile". Středověk ji často s 8.sférou ztotožňoval.  Jelikož v článku odlišujeme hvězdy a "svět Stálic" (viz zmíněné průzory pro duchovní "paprsky Stálic"), "Křišťálovou" sféru se sférou Stálic pro jednoduchost ztotožňujeme (záměna s "hvězdným nebem" nehrozí).

V biblickém "Buď obloha uprostřed vod..." je tou "oblohou" právě Křišťálová sféra a vody jsou "vody Okeánů" (tj. horní a prostřední svět) - ve staroegyptském pojetí je "vodou" míněn Nun (vlna, prostor).  Proto se Křišťálová sféra spojovala s nejjemnější částí hrubého kosmu (prostoru) - s živlem Vody (tj. pránickým obalem těla, chápaným od dob Véd jako hranice mezi jemnohmotným a hrubohmotným kosmem). Ve středověku pak byly tyto "vody prány" nahrazeny vodou pozemskou (H₂O) a přesunuty do sublunárního světa k ostatním "pozemsky" chápaným živlům (tj. živlům degradovaným na pozemské). Přitom ještě ranné křesťanství primárně spojovalo zbylé živly (po řadě Vzduch, Zem, Oheň a Ether) s vyššími světy (světy "na nebesích").

V tomto článku sice zodiakem měříme "čas planetárních oběhů" spojených s naší Sluneční soustavou, to ale nic nemění na tom, že zodiak zůstává již zmíněnou subsférou 8. resp. 9.sféry. Ještě upozorním, že základní nekonzistencí modelu bylo Aristotelovo Primum Mobile použité Ptolemaiem k dennímu pohybu oblohy. Model měl umožnit výpočetní řešení nebeských pohybů. V jiných modelech, jako v tom zde na Obr. 28 s 10.sférou, ale bez denního otáčení Primum Mobile, by 10.sféra odpovídala fixnímu zodiaku (viz vyznačené znaky zodiakálních znamení).

V této poznámce neřešíme planetární dráhy těles ve Sluneční soustavě, ale navázání "planetárních funkcí" a s nimi spojených planetárních sfér (tj. hierarchie) na vyšší světy - "světy na nebesích". To, že je uvedený model Geocentrický je v tomto kontextu tudíž zcela irelevantní.

Samotné působení Stálic je úzce svázáno také s početím, konkrétně s přistoupením animální duše (Nefeš) - to je náš anděl strážný, náš patron (známe také ze ságy Harry Potter).  Animální duše je vázaná na symbolické (totemové) zvíře, a také na "prapředka".  
Kontrola: v Kaplanově komentáři Sefer Jeciry na str.203-5 (vydání Volvox Globator 1998) se píše: "Andělé (pojmenovaní) - každý jeden - jsou spojeni s nějakou hvězdou." 
V textech pyramid pak byla bohyně oblohy Nut oslavována, jako ChaBaus - "Ta, která má tisíce Bau" (plurál od Ba).  Ka je lidská duše zavázaná na hmotu a Ba je její "světelná" část, na hmotu nevazatelná. (Takto je v tradici odpradávna ukotveno propojení Andělů, Stálic a duší.)

Samostatnou kapitolou je práce se Stálicemi v magické praxi.  Spojení operatéra se Stálicí je možné jen, pokud je Stálice na horizontu nebo nad horizontem, přičemž operatér k ní musí být obrácen čelem. Magický akt je tak vázán na obzorníkový (horizontální) systém světových stran.

František Kabelák pro klíčové rituály, zasvěcení a evokace používal (ve shodě s určením staroegyptských svátků) heliaktický východ Siria. Vnímal jej jako otevření kosmické brány, kterou na Zemi proudí duchovní osvícení od vysokých inteligencí z vyšších světů, stojících v hierarchii nad světem planetárních sil. Výslovně mluví o andělu hvězdy jménem Sata-Pessajah.  Můj žák a kolega Michal Stránský při tvorbě spagyrických přípravků, esencí a kvintesencí, uvedenou praxi se Stálicemi potvrzuje.  (Je zajímavé, že podobný pohled, jako měl Kabelák, lze nalézt i u Tychona Brahe.)

Stálice je "Nebeský posel" a její niterné spojení s příjemcem neumožňuje formování toho, co známe jako "rezonanci v dráze" mezi planetami v důsledku oběhů - což je vlastní podstata aspektu (viz oddíl "Aspekty" v čl. 22 písmen).

2)
"Míra" zde neznamená jen nějakou "číselnou" hodnotu - polohu na kruhu, ale také míru (měřitelnost) v obecnějším smyslu, a tedy také kvalitu daného místa. Tato kvalita je navíc neoddělitelná od navazujícího okolí, a tudíž sebou nese i určitou rozprostraněnost. Zde je také doplňující vysvětlení rozdílu mezi ekliptikou a zvěrokruhem (viz text).

3)
Korektní definice těchto "různých" Rovníků by pak pracovala s množinou číselných hodnot - např. <0;360°), která by byla určena svým počátku a namapována na rovníkovou kružnici (řeší to problém, že rovníková kružnice je vždy jen jedna) .

4)  Živlové bytosti
Tradice uvádí např. pro "dcery vzduchu" - Sylfy 300-400 let. Asi nejlepší pramen o živlových bytostech je kniha od Marko Pogačnika: "Elementární bytosti" - kniha je řádově lepší než tradiční text: Paracelsus: "Elementární bytosti".
Český překlad "živlík" navrhoval v úvodu Pogačnikovy knihy její překladatel.

5)
Starověký záznam zatmění Slunce -  V.J.Žižka: Velikonoční rovnodenní - Poznámka #1

6a)
V lékárnictví se míchá proti směru hodinových ručiček (ccw) se zdůvodněním "aby se rozrušila kosmická informace pro případ, že by byla negativní" - ale správně je "aby se přerušila". Naopak kynuté těsto se míchá po směru (cw).

Počátky v astrologii - zrychlení, jako doplněk k pohybům tropického zodiaku: První nádech novorozence

6b)
O pohybech prostředí viz CYKLUS VĚKŮ.

7)
Trans-Solár - obecně všechny tranzity s tzv. precesní korekcí  (Obr. 29).
Technicky jde vlastně o přepočet jednoho horoskopu do ekliptiky a Jarního bodu (tj.tzv.ekvinocia) druhého horoskopu. Logika je pak nejlépe čitelná na Trans-Soláru: Zatímco u běžného Soláru je Slunce pro daný rok stejně daleko od okamžitého Jarního bodu, jako bylo od JB okamžiku narození, u Trans-Soláru je Slunce na stejném místě mezi hvězdami, jako bylo v okamžiku narození (nezávisle na tom, kam se mezi tím - v důsledku precese - posunul JB). Příklad -  Solar a Trans-Solar Zlaté buly sicilské pro r.1918

Obr. 29 Nahoře Solár, dole tzv. Trans-Solár

Označení "s precesní korekcí" může být poněkud zavádějící, neboť fakticky jde o odečtení precese, kterou automaticky přičítají astrologické programy při běžném výpočtu.

8)

Svatojakubské poutní cestě (na zemi) se někdy říkává "Mléčná dráha".  Název města Compostela je odvozen z latinského Campus Stellae, tj. hvězdné pole, tedy Mléčná dráha.  (Wiki:) "Cesta svatého Jakuba (španělsky Camino de Santiago) je název historické sítě dvanácti poutních cest, které vedou ke hrobu svatého Jakuba Staršího v katedrále v Santiagu de Compostela. Trasy jsou značené moderním turistickým značením a většinou procházejí historickými poutními směry".  EU modifikace turistické značky  (Obr. 30)  je ovšem opravdu ilustrativní - 12 cest k výchozímu bodu vystoupání na nebesa, tj. k Jakubu Staršímu (viz také Matoušovo evangelium)

Obr. 30  EU - turistická značka 12ti hvězdných  (Svatojakubských) cest do Compostely

9)  
Převzato z článku Proč jsou HADI, ŠTÍŘI a jiná zvířata  (na nebi), kde je popsán i přenos na úrovni vyšších světů. Doplnění k "jemnohmotným obalům těla" a návazně k "duchovnímu srdci" lze nalézt např. v úvodní části přednášky z Eukarpie 2022 - Astrologické principy a Harry Potter

10)
Matouš 10:2 a následně Mt.16:18-19  (v citaci pro názornost rovnou přechylujeme):
Mt.10:2. Dvanácti pak apoštolů jména jsou tato: První Šimon, kterýž slove petra...
Mt.16:18. I jáť pravím tobě, že ty jsi petra, a na téť skále vzdělám církev svou, a brány pekelné nepřemohou jí. A tobě dám klíče království nebeského. A což bys koli svázal na zemi, budeť svázáno i na nebi; a což bys koli rozvázal na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.
Podrobný rozbor smyslu této pasáže je v přednášce na Eukarpii 2017 - Poznání archetypů  - a to včetně "hieroglyfického" ověření.  Samotný Jarní bod je pak onou Bránou do království nebeského