Astrologická poradna "RA"
| © 1998, 2020, Ing. Petr Rastokin, Astrologická poradna "RA" |
( Původně vyšla redakčně silně krácená verze tohoto textu v Astru č.41/1998 pod názvem "Vnitřní řád zvěrokruhu" a článek neobsahoval pasáž o aspektech. V plné verzi včetně aspektů byl článek publikován v Konstelaci č.54-55) , zde je uveden aktualizovaný text.
Existence 12 znamení je dána pouze a výhradně !! TOPOLOGICKÝMI vlastnostmi sféry. A fyzikální realita nedělá nic jiného, než že tuto "geometrickou příčinu", tyto geometrické vlastnosti koule projevuje ve hmotném světě.
Následující odstavec není pro zbytek textu nevyhnutelný, nicméně považuji za korektní uvést, o co se uvedená tvrzení opírají. Odvození celé logiky bylo uveřeněno v Konstelaci č.58–59 str.9-17
Existuje funkce na sféře (podobná funkci "rychlost ascendentu" - známé od starověku) s touto vlastností: Totální diferenciál v bodě (jako funkce) má harmonický rozvoj, který obsahuje pouze první 3 harmonické! Přesněji - rozvoj je sice nekonečný, ale reziduum řady, počínaje 4. harm. je řádově menší, než 3.harm (poslední významný člen), a navíc sudé členy od čtvrtého výše jsou identicky rovny nule.. Reziduum má tedy podobu skutečného šumu. Pro "humanitněji" zaměřené uvedu, že pojem "harmonické" je zde vztažen k jakémukoli cyklu, periodě (geometricky kruh 360°) a tedy 1.harmonická znamená "kmitne" za periodu jednou, 2.harmonická - kmitne dvakrát, 3.harmonická - kmitne třikrát atd.
Zmíněná funkce popisuje určitý vztah dvou různých rovin, v nichž v každé něco obíhá. Společnou jednotkou (největším společným dělitelem) pro 1., 2. a 3.harmonickou (obr.2) je právě úsek 30° tj. 1/12 kruhu. Důsledek je, že v každé ze zmíněných rovin se indukuje (nezávisle na druhé) dvanáctinné dělení (#1) .
!! Právě 12, ne např. 24, to by tam musela být ještě 4.harmonická !!
V našem světě to znamená, že jestliže Slunce obíhá v rovině ekliptiky a "človíček" (s rotující Zemí) obíhá v rovině rovníku (obr.1a, 1b.), pak v každé vteřině svého bytí vytváří človíček ve svém vnitřním mikrokosmu jarní a podzimní bod (1.harm.) a oba obratníky (2.harm.) a všech 12 znamení (kombinace s 3.harm.). Balvan ležící vedle toho človíčka to vytváří také, ale jeho svět je poněkud kamenný.
|
|
Zde je také vysvětlení biblického "ZA JEDEN DEN VÁM DÁVÁM JEDEN ROK" , a tím i teoretický základ pro "progress" stejně jako pro "solár".
Pro úplnost: dvanáctinné dělení v rovině ekliptiky vytváří 12 zodiakálních znamení. Dvanáctinné dělení indukované v rovině rovníku formuje základ tzv. astrologických domů. Promítnutím na ekliptiku dostaneme (neekválně dělené) astrologické domy (různé - podle projekce (#2)). Rozdílné postoje zde na Zemi se "promítnou" rozdílně i na Nebe. Jinak řečeno:
Různé způsoby pozemské existence se různě PROMÍTAJÍ do toho nebeského
Což je (doslova mechanická) definice "astrologických domů". Jak zmíněno v Pozn.#2, platí to
mj. i pro Kampana (viz např. Systémy domů - Obr.2a,2b). Příslušná projekce
není nic jiného, než jak se to 12-né dělení po rovníku - přímo, nebo přes mezistupeň - promítne na ekliptiku.
Obr.2 (1., 2. a 3. harmonická lineárně)
|
|
|
1.harmonická (2 uzly - jarní a podzimní bod) - obr.3 :
Rozděluje zodiak na dvě poloviny po 6-ti znameních - Beran až Panna, Váhy až Ryby. Pro prvních 6 znamení (obr.2) je rovník (a s ním človíček) pod ekliptikou - tj. vnitřní, "nevyjevené", "moje", "dole". Pro zbylých 6 znamení je rovník nad ekliptikou - tj. vnější, "vyjevené", "cizí", "nahoře".
Odvození následujícího není na dvě řádky (na mých šestiměsíčních seminářích zabere několik hodin po značné přípravě), tedy jen stručně výsledek:
2.harmonická (4 uzly - dělení na kvadranty) - obr.4 :
| 1. kvadrant | (vnitřní prostor) | "pojmy" |
| 2. kvadrant | (vnitřní čas) | "činy" |
| 3. kvadrant | (vnější prostor) | "věci" |
| 4. kvadrant | (vnější čas) | "symboly" |
3.harmonická (6 uzlů - dělení na dvojice "+/-" resp. třetění zodiaku) - obr.5 :
Dělení na třetiny po 4 znameních ( obsažené v dělení na 6 ) vytváří druhou základní strukturu zodiaku - dělení na "světy" ( tři světy po čtyřech živlech ):
| 1.třetina - | "svět duševní" |
| 2.třetina - | "svět tělesný" (vnitřní tělo - Lev,Panna, vnější tělo - Váhy,Štír) |
| 3.třetina - | "svět duchovní" (společnost) |
Poznamenejme, že dělení na 3 má přednost před dělením na 6. Je to důsledek následujícího: Dělení na 4 zjemňuje dělení na poloviny o dva dělící body na obratnících (body rovnodennosti jsou obsaženy již v dělení na 2). To nové, co přináší dělení na 6 jsou dělící body v 1. a 2. třetině cyklu. Tyto dva dělící body spolu s dělením na 4 již postačují k existenci dvanáctinného dělení, ve kterém je dělení na 6 obsaženo. Historicky je dělení na 3 (jako schopnost vědomí) nejmladší. Koncept staročínského TAO (být cestou) jej ještě neobsahuje, ale již ve védské individualizaci je trojnost a její důsledek - živly - obsažena.
Popsaná dělení celku (cyklu geneze) jsou ve svých důsledcích nástrojem pro snazší "proměřování" ( popis, pochopení ) celku, neboť jej hierarchicky rozčleňují na snáze uchopitelné sub-celky. Jde o podobný efekt, jaký známe u psacího stroje. Mohu mít "jedinou" klávesnici a na ní 60 kláves, jedinečných jak pro malá tak velká písmena. Nebo použiji "přeřazovač" a 30 kláves - stejných pro malá i velká (ovládat 30 kláves je snazší než jich ovládat 60). Tak lze postupovat i dále a mít např. čtyř-stupňový řadič a 15 kláves atd., až do opačného extrému: 60-stupňový řadič a jedinou klávesu.
Cyklus 12-ti znamení lze tedy členit na:
| 1 x 12 | jeden nerozčleněný cyklus 12-ti znamení. Od "12x1" se liší důrazem na celek - v důsledku se nám mohou stírat rozdíly mezi jednotlivými znameními. |
| 2 x 6 | dva sub-cykly vnitřní/vnější (obr.3) po 6-ti znameních. Vytvářejí "opoziční" dvojice (viz dále). |
| 3 x 4 | tři světy (obr.5) po čtyřech živlech: oheň
(vnitřní expanze), zem (vnitřní tlumení), vzduch
(vnější expanze), voda (vnější tlumení). ! zde je vnitřní/vnější lokální v rámci daného světa, tj. jiné úrovně než u dělení na 2 ! |
| 4 x 3 | čtyři kvadranty (obr.4) po třech typech: kardinální (od principu k jednotlivému, konkrétnímu), pevné (upevnění jednotlivého, ve-vázání), pohyblivé (od kterékoli jednotliviny k principu) |
| 6 x 2 | šest po sobě jdoucích dvojic "+/-" (bratrů): kladné (vně aktivní), záporné (vně pasivní) |
| 12 x 1 | 12 znamení jako jedinečné (unikátní) jednotky. Od "1x12" se liší rizikem "pro stromy nevidí les". |
Užitečnost členění na sub-celky lze dokumentovat na zmíněných "opozičních" dvojicích (dole/nahoře):
| Beran | - moje věci, záležitosti, moje představy | Váhy | - cizí věci, záležitosti, cizí představy |
| Býk | - moje peníze (hodnoty vlastní) | Štír | - cizí peníze (hodnoty druhých) |
| Blíženci | - moje cesta, můj rod, moje krev | Střelec | - cizí cesta, cizorodé, cizí krev |
| Rak | - moje ocenění, můj čas | Kozoroh | - cizí ocenění, cizí čas |
| Lev | - moje jeviště, moje hra (činy) | Vodnář | - cizí jeviště, cizí hra (události) |
| Panna | - moje ruce, moje práce, má služba | Ryby | - cizí ruce, cizí práce, cizí služba (ruce duchovních sil) |
Vztah zodiaku k tělesům (planetám) je opět dán strukturací zodiaku: V prvním plánu - topologickém - žádná tělesa neexistují, ale již existuje (viz dále) 6 planetárních sfér . Vztah těles ke znamením se formuje až v reálném fyzikálním kosmu. A to jako interakce mezi milióny let znějící harmonií planetárních oběhů a časovým rozměrem myšlenek a činností (obecně jakýmkoli pozemským děním).
Promítněme nyní tuto strukturaci zodiaku na "mikrokosmos" zmíněného človíčka obíhajícího se Zeměkoulí. V duchu hesla "bližší košile než kabát", bude místo, kde se stýká svět duševní se světem "vnitřního těla" tj. dvojice Rak/Lev niternější než protilehlá oblast společnosti. Tím je ve skutečnosti dána polarizace 6-ti sfér vědomí - od nejvnitřnějšího k vnějšímu :
Rak/Lev (jádro individua), Blíženci/Panna . . . Vodnář/Kozoroh (boží práh) .
Vřazení kosmických těles (planetárních funkcí) do zodiaku je dáno již zmíněnou interakcí planetárních cyklů a "časových konstant" pozemských aktivit v jednotlivých sférách vědomí:
Niterná hnutí - krátká perioda . . . společenské procesy - dlouhá perioda.
Než popíšeme výsledné uspořádání poznamenejme, že v celém dalším textu se
planety chápou spíše ve smyslu "planetární funkce" či jako "duchovní
rozměr" (génius planety), nikoliv jako fyzikální těleso. Ostatně i z
předchozího plyne, že přiřazování samotných fyzikálních těles je druhotné a
navíc závislé na stavu vědomí.
7 planetárních vládců 6-ti sfér vědomí |
||||||
| Vyšší vědomí (jak jednotlivec vnímá společnost) | ||||||
| 6. Vodnář | / | Kozoroh |
- | Saturn | : | zákon, řád, forma, struktura |
| 5. Ryby | / | Střelec |
- | Jupiter | : | jméno (ve společnosti) |
Smyslové vědomí (spojuje vnitřní představy a prožitky s vnějšími vjemy) |
||||||
| 4. Beran | / | Štír |
- | Mars | : | vůle jednotlivce (prosazování vlastní hlavy) |
| 3. Býk | / | Váhy |
- | Venuše | : | cit jednotlivce |
Vnitřní vědomí |
||||||
| 2. Blíženci | / | Panna |
- | Merkur | : | rozum jednotlivce |
| 1. Rak | / | Lev |
- | Luna+Slunce | : | tvárné ego (jádro individua) |
 Obr.6 |
Uvedené úrovně vědomí (viz také obr.6) jsou vymezeny tím, že Saturn a Jupiter vládnou jen ve vnějším, naopak Merkur a Slunce s Lunou jen ve vnitřním a Mars s Venuší zároveň ve vnitřním i ve vnějším. Proto je smyslové vědomí místem vlastní realizace principu "jak nahoře tak dole, jak dole tak nahoře". Z polohy saturnské sféry vyplývá, proč je Saturn nazýván "strážce prahu poznání" nebo "strážce božího prahu". Z tohoto pohledu můžeme sféře Saturna přiřadit "ZÁKON BOŽĺ" a jupiterské sféře "JMÉNO BOŽĺ" či - což je totéž - "JMÉNO BOŽĺho stvoření". A odtud opět tradiční spojení JUPITER - "BOŽĺ PLANETA". Zdánlivá nesrovnalost "Luna/Slunce" má tuto logiku: Světlo Slunce je zdrojem veškeré pozemské aktivity, jeho jemnohmotná část - prána - pak působí v jemnohmotných obalech těla (t.j. duchovně). Je motorem našich činů - t.j. toho, co "jde od srdce" (Lev = "planoucí srdce"). A také integrální silou (= Jang, integrace ega). Luna je "mrtvolou Slunce". Její světlo je světlo Slunce, ale zatížené (namodulované procezením, propasírováním) tou nejčernější hmotou, jakou známe. Je tedy nositelkou působení na materiální proměny (opak integrace - rozklad, Jin) a tudíž i zápis nebo čtení informace uložené ve hmotě.
Důsledek : Kdyby bylo jen Sluníčko - formovalo by sice žhavé,
leč "kamenné srdce". Kdyby existovala jen Luna - vše by bylo jen
"rozteklá protoplazma" (Werich). Spojením integračního působení Slunce a
"plastifikačního" účinku Luny vzniká ego (integrace), ale tvárné.
 Obr.7 |
Pro úplnost dodávám (obr.7), že původně byla za vládce sféry Lva/Raka považována Luna. Slunce nemělo samostatnou sféru a bylo umisťováno mezi sféru Venuše a Marta na osu 0°Býka-0°Štíra (tzv. "osa srdce" - viz např. R.Alleau: Aspekty tradiční alchymie).
Pořadí vládců tak bylo uspořádáno striktně podle rychlosti (#3):
Luna, Merkur, Venuše, Slunce, Mars, Jupiter, Saturn
Od kdy je tedy Slunce duálním spoluvládcem Luny ve sféře Rak/Lev? Od té doby, kdy lidské bytosti dokázaly rozpoznat v lunárním světle jeho sluneční původ, tj. když si začaly uvědomovat "Boží jiskru v nás" (Lev), tj. když si začaly být vědomy toho, co platilo od počátku, že "ČLOVĚK JE STVOŘEN K OBRAZU BOŽĺMU". K tomu jen poznamenám, že zmíněné vědomí se formovalo postupně jak postupoval proces "individuace" a jestliže manifestovalo až epochou křesťanství, pak "uzákoněno" bylo již v epoše Izraele, "technologicky" precizováno v epoše Egypta po "plošném ověření" v epoše Starobabylonských mýtických králů. Základ individuálního vědomí již před tím formovala epocha Védské Indie navazujíc na odkaz čínského tao. Skutečné počátky tohoto vědomí pak lze klást nejméně před epochu Atlantskou.
URAN, NEPTUN, PLUTO
Tyto tzv. "společenské" planety přímo nepůsobí na 6 sfér lidského vědomí. Jejich vliv se uplatňuje zprostředkovaně efektem "spoluvlády". K dalšímu odvození využijeme pojem "oktávy":
Uran je "oktávou" Merkura (individuálního rozumu), Neptun oktávou Venuše (individuálního citu) a Pluto oktávou Marta (individuální vůle). Díváme-li se na společnost jako na bytost, pak lze říci, že
| Uran | "technolog" reprezentuje | ROZUM | společnosti |
| Neptun | planeta univerzální lásky | CIT | společnosti |
| Pluto | "strážce principů života" | VŮLI | společnosti |
Rozum společnosti - uranskou funkci - nejsme schopni přímo vnímat, ale projevy tohoto rozumu - TECHNIKU, technologii, ekonometrii... - vnímáme prostřednictvím pravidel, pouček, zákonů, výkresů, vzorců... tj. skrze FORMU, ŘÁD, ZÁKON, což jsou atributy Saturna. Podobně "cit" společnosti (Neptun) se projevuje v ideálech, snových vizích ... a naše vědomí se toho chápe prostřednictvím "JMÉNA" těch, kdož jsou nositeli těchto ideálů, tj. pomocí jupiterské sféry JMÉNA. Vůle společnosti (Pluto) jako kolektivní vůle se pak projevuje vůlí jednotlivců - Mars. Upozorňuji, že jedině ve vztahu Mars-Pluto je souběh "oktávy" a "spoluvlády".
Je tudíž:
| Uran | spoluvládce sféry Saturna |
| Neptun | spoluvládce sféry Jupitera |
| Pluto | spoluvládce sféry Marta |
Důležitá poznámka: Nefunguje-li v horoskopu (z jakékoli příčiny) Saturn, pak nefunguje - byť sebelépe postavený - Uran. Podobně pro Neptuna a Pluta. Obráceně to neplatí - poškozený či zablokovaný Uran !nediskvalifikuje! Saturna a stejně tak Neptun nediskvalifikuje Jupitera či Pluto Marta.
Vztah individua a společnosti pak vyplývá z rozšířené posloupnosti tj. Luna až Pluto:
|
Všechny tři "společenské" planety fungují globálně tj. pokud vůbec vnímají jednotlivce, pak pouze jako "hlavu v davu". "Vyšší vědomí jednotlivce" (jeho vědomí společnosti) se překrývá s nejvnitřnější částí vědomí společnosti ve sféře Jupitera a Saturna. Do této překryvné části spadá také "institut manželství" (ze zákona) a sjednocení JMÉNA při jeho uzavírání. Rodina - odvozovaná od manželství - je pak základní stavební jednotkou společnosti.
Podobně jako vědomí individua nemá přímý přístup k vědomí společnosti za sféru Saturna, nemá ani společnost přímý přístup k vůli, citu... individua. Nicméně na úrovni JMÉNA či ZÁKONA je jednotlivec pro společnost "dostupný" individuálně, tedy nikoli jako "hlava v davu". To lze dokumentovat např. na jazykovém úzu:
"...jo NOVÁK - no to je v našem oboru pojem, to je ka-pa-ci-ta" A všichni mají na mysli zcela konkrétního Nováka, byť Nováků jsou spousty.
Že konkrétní, jednoznačné určení jednotlivce nemusí být jen na úrovni jména, dokládá např. trestní právo (zde schematicky):
"Kdo jinému způsobí újmu na zdraví ... bude potrestán odnětím svobody na tři až pět let".
Zcela konkrétní perzóna půjde "bručet" - ta, která splňuje uvedené
výběrové kritérium (pravidlo). Je to také nádherný příklad, že již na
principiální úrovni je kodifikována nepřípustnost "kolektivní viny" ze
zákona. Saturnská sféra - sféra ZÁKONA - je již INDIVIDUÁLNĺ.
Základní kniha židovské vzdělanosti - Sefer Jecira ("kniha utváření", Geneze) - rozděluje 22 písmen na :
| 12 písmen jednoduchých |
| 7 písmen dvojitých (ale gramatika mluví jen o 6-ti !!) |
| 3 matky |
V astrologii máme také 22 písmen - astrologické abecedy
| 12 písmen jednoduchých | - | znamení, domy |
| 7 písmen dvojitých | - | tělesa (vládnou v 6-ti sférách po dvou znameních, Slunce a Luna navzájem) |
| 3 světy (duševní, tělesný a duchovní) | ||
Písmena jednoduchá jsou o "pořadí" - dopředu o genezi, pozpátku o reflexi. Dvojitá písmena jsou o hierarchii ("dvojitá", protože mají dvojí výslovnost). Výklad horoskopu pak není nic jiného, než čtení slov (vět, ...) složených z písmenek astrologické abecedy. Samozřejmě se správnou "interpunkcí" - ale ta v horoskopu není a proto dobrý astrolog vzniká desetiletí.
Ostatně - prvňáček také hláskuje P--E--S, P-E-S, ... a nevidí, že je tam "pes" ( viz. F. Župan: Pepánek Nezdara ).
V jiné podobě to známe i z běžného jazyka - samotné "jablko" nic nevypovídá o tom, zda jde o "jablko sváru", "jonatána", meniskus kolena či "zlatou renetu". Nic také nebrání tomu, aby "zlatá reneta" nebyla zároveň "jablkem sváru".
Upozorňuji, že zde je uveden jen zlomek souvislostí, které tato "abeceda" obsahuje. Umíme dokázat, že starověcí zasvěcenci znali nejen většinu věcí zde zmíněných, ale věděli o nich mnohem víc než my. Nepřerušená tradice této "duchovní gramotnosti" se udržela až do středověku (#4) , a tak "královská astrologie" stejně jako alchymie předrenesanční doby jsou posledními projevy skutečného vědění naší epochy. Přerušení této tradice v novověku pak způsobilo, že nejen objevujeme objevené, ale - a to je daleko horší - v pýše snoubící se s nedouctvím ignorujeme hluboký řád skrytý např. ve 12ti znameních. Jako učebnicový příklad naprostého nepochopení o čem jsou "klasické planety" (tj. dvojitá písmena) může posloužit spekulativní přiřazování novodobých planet znamením zodiaku např.: Uran jen do Vodnáře s vyjmutím Saturna, Neptun jen do Ryb s vyjmutím Jupitera a Pluto jen do Štíra či jen do Berana. Toto či podobné bohužel najdeme i v knihách renomovaných autorů. Ale to zásadní, čím se starověcí a středověcí zasvěcenci lišili od astrologů moderní doby je, že věděli proč a tudíž i jak, kdy a k čemu ten či onen prostředek použít.
AspektyLogika fungováníAspekt je důsledek "rezonance" v dráze. Této rezonanci "mechanicky" nejnázorněji odpovídá stojatá vlna a přímým ekvivalentem je pak v mikrosvětě tzv. Planetární model atomu (v Bohrově rozšíření) (obr.9).
Ve všech těchto případech se rezonance (vlna, harmonické kmitání) udrží pouze při celočíselném počtu vln v dráze. Naopak, při neceločíselném počtu se vlnění vyruší (obr.10) – vyobrazená protifáze není nutností, aby se vlnění vyrušilo. V bezeztrátovém systému se jednou vybuzené vlnění udrží neomezeně dlouho, v reálném systému stačí doplňovat pouze vyzářenou energii. (#5) O "rezonanci" nějakých objektů zde mluvíme, pokud tyto objekty interagují se zmíněným vlněním a nacházejí se v uzlu. (#6) Potom délka vlny v dráze (perioda kmitu) určuje základní jednotku té rezonance. Vyjádřeno úhlem, je to základní aspekt příslušného celočíselného dělení. Násobky tohoto úhlu pak vymezují další rezonanční body a jim pak odpovídající aspekty, jsou násobky aspektu základního. Namísto o "celočíselném dělení" mluvíme častěji o odpovídající
harmonické, tj. dělení na 2 subcykly - druhá harmonická (za cyklus kmitne 2x),
dělení na 3 subcykly - třetí harmonická (kmitne 3x), atd.
Např. pro pátou harmonickou - vyjádřeno úhlem - je základní aspekt (1/5 cyklu, kruhu) 72°, tj. kvintil. Všechny násobky (#7) jsou pak 0°, 72°, 144°, 216°, 288°, 360° (#8) . Pokud se tedy interagující objekt nachází v některém z bodů rezonance, tak mimo to, že sám (svojí energií) přispívá k udržování vlnění, zároveň i rezonuje (!!) - tedy "vyměňuje si energii" s dalšími objekty (v rezonančních pozicích). Sem samozřejmě patří i (zde pod čarou) zmíněný případ rezonance se sebou samým (#9) na začátku a na konci cyklu (to je těch 360°). Statické vybuzení rezonance nastává, pokud se alespoň dva objekty nacházejí ve vzájemné vzdálenosti násobků toho kterého dělení. Konkrétně - pro uvedený případ kvintilu - můžeme mít např. druhý objekt od prvního ve vzdálenosti 2/5 kruhu - Bikvintil (obr.11). Druhý objekt zde působí podobně, jako na houslích prst položený na vibrující strunu při vybuzení flažoletů. První objekt pak funguje zároveň jako kobylka a "malý pražec" na konci hmatníku (konec i začátek struny stočené do kruhu). Jelikož jsme ale na kruhu, jsou oba objekty zaměnitelné.
Obecně platí, že čím vyšší harmonická, tím větší je energie potřebná k vybuzení stejného kmitání. Odtud plyne, že se v reálném prostředí rezonance pro vysoké harmonické neudrží – spíš nevznikne (obr.12). Hraniční je dělení na 12 (#10), jako topologická (geometrická) vlastnost sféry (důsledek kauzální existence 1., 2. a 3. harmonické při oběhu objektů ve dvou různých rovinách). Lze to vyjádřit také tak, že 1/12 (30°) je nejmenší rozlišitelná kvalita, vše pod ní je jen "odstín" téhož (je to něco podobného jako různé odstíny téže barvy). Samotná "síla" jednotlivých dělení nepostupuje lineárně od 1-ní k 12-té harmonické, ale sleduje pořadí známé ze staleté tradice (aspekty silné, slabé, "exoti") (#11). Tuto postupnost jde odvodit, až když uvažujeme zmíněný "dynamický" pohled a s ním spojené vzájemné "se ovlivňování" rezonančních bodů. Pro "souměřitelné" harmonické (obr.13) to platí i mezi různými harmonickými - např. 3. harmonická (120°) a 4. harmonická (90°) posilují rezonanci 12-té harmonické (30°), tvoří totiž při dělení na 12 stejné rezonanční body. Liché harmonické (od 5. výše) tuto podporu nemají a jejich síla lineárně klesá až k 11. Třetí harmonická do těchto lichých nepatří, neboť je genericky svázána se samotným oběhem (viz poznámka #10) .
Poznámka k obrázku: Ke 12-té harmonické, zahrnující Plosextil (1/12) a Kvinkunx (5/12)) by formálně patřil i Sextil(2/12=1/6), Kvadrát(3/12=1/4) a Trigon(4/12=1/3). Jedná se však o soudělné zlomky, a proto je přiřazujeme postupně k 6., 4. a 3. harmonické (viz také předchozí odstavec o "souměřitelných" harmonických). Existence tzv. "aspektů na úrovni znamení" (#12) je vázána na poněkud jiný mechanizmus - rezonance je zde navázána na již existující dělení na 12, plynoucí ze zmíněných oběhů. Odvíjí se tedy od "vlastnosti prostředí" (živlu viz #12), nikoli od rezonance formované v dráze. Proto může být "živlový Sextil" např. mezi objektem na začátku Býka a objektem na konci Raka, byť číselně je mezi nimi úhel třeba i 89° (0Tau--29Cnc). DůsledkyZ výše uvedeného plyne důležitý důsledek: Pokud bychom to učinili např. s aspekty Semikvadrátem a Kvintilem (45+72=117) (obr.14), výsledný úhel zcela vypadne z harmonické řady (1. až 12-tá harmonická) a museli bychom uvažovat 40.harmonickou (1/8*1/5=1/40), tj. dělení pod myslitelnou rozlišitelností (viz také poznámka výše, že: "rezonance pro vysoké harmonické se neudrží"). Uděláme-li to samé s Polosextilem a Kvintilem (obr.15), dojdeme k 60. harmonické. Už jen tato dvě dělení - po 9° (=360°/40) a po 6° (360°/60) by pokryla (spíš zaneřádila) zodiak tak, že "aspekt" by potom existoval prakticky všude. Z uvedeného je také vidět, že jakékoli "sčítání aspektů", byť zabalené do vědecky se tvářící konstrukce a do algebraických pojmů, nedává smyslu-plný výsledek. O tomhle bylo problematické vystoupení pana Slabého na Eukarpii 2016 (nazvané "Rodiny aspektů"), celé postavené na záměně pojmů úhel a aspekt.
Jiné vyjádření: skládání aspektů (skládatelnost) není "vlastnost aspektů", ale jen a jen vlastnost "násobků čísel". Proto to u aspektů funguje jen "uvnitř" jednotlivých skupin aspektů, a to právě pokud je skupina tvořena násobky nějakého základního úhlu. Je tedy to, co prezentuje pan Slabý jako "vlastnost aspektů", vlastnost "řady násobků" jakéhokoli úhlu, a né jen násobků 30° - vydávaných panem Slabým za "klasické aspekty". Terminologická poznámka : |
Poznámky:
(#1) U dělení na 2,4 a 3 (což je základ pro dělení na 12) jsou dělícími body skutečně jednotlivé průchody nulou, tedy nikoli celé periody, jak je tomu u aspektů, jejichž základem je "rezonance v dráze" (viz text). U aspektů je vždy ve hře celá perioda tj. dva průchody nulou (vyjádřeno geometrizovaně). Nejlépe je to demonstrovatelné při dělení na lichý počet částí. Např. dělení na 5 má do cyklu 5 period, tj. 10 průchodů nulou.
Doplnění terminologie:
- vyšší harmonické = celistvé násobky základního kmitočtu
- např. harmonická řada v hudbě = posloupnost celočíselných násobků frekvence
základního tónu.
- V daném kontextu míníme obvykle "harmonickou funkcí" sinusovku a
"harmonickým rozvojem periodické funkce" řadu sinusovek s periodou danou
celočíselným násobkem základní frekvence.
(#2) Platí to i pro Campana a "dynamické systémy" (Koch, Acabitius), i když to - v prvním plánu - nemusí být zřejmé.
(#3) Známé jako tzv. "Chaldejská řada". Existovala i starší (Pre-Chaldejská) podoba (z doby Egypta - Staré říše) s androgynní Venuší (a bez Merkura – ten je znám až od Střední říše) a před tím ještě "Pre-Sumerská" se Saturnem dole (kde ovládal Tartar – proto rohy). Viz také začátek přednášky: Petr Rastokin: "O kněžce, co znala zakázané proměny a byla zakleta ..."
(#4) Od hlubokého starověku byla vzdělanci a zasvěcenci udržována znalost propojení "věcí na nebi a na zemi". Zákaz spojovat "věcí na nebi a na zemi" vydal až Basilejský koncil (1431-1445), s cílem tuto tradici přerušit. Jedním z důsledků pak bylo, že do té doby "symbolické" umění se změnilo na "krvavé".
(#5) V celém textu, pokud mluvíme o "energiích", máme na mysli jak "hrubo-hmotné" (tj. klasické fyzikální energie), tak jemno-hmotné, navíc ve vzájemném provázání prostřednictvím "štafety" meziúrovní (viz poučka, že "komunikovat spolu mohou jen blízké úrovně"). I proto zde nemá nějaké "přesnější" vymezování smysl. Podobně - obrázky v článku modelují geometrickou logiku fungování, a tudíž abstrahují od nějakého směru šíření, způsobu buzení a pod.
(#6) Principiálně to může být i v kmitně, záleží na povaze té interakce. Uzly uvažujeme v celém textu pro jejich geometrickou názornost.
(#7) Uvedené hodnoty odpovídají bodům rezonance, v praxi však aspekt uvažujeme jako spojnici dvou bodů, a tedy jako úhel do 180°.
(#8) Zahrnutí 0° a 360° (konjunkce jsou dvě) dostane smysl až při dynamickém uvažování, kde 0° je rezonance východiska sama se sebou při vykročení ("krok do tmy"), 360° pak rezonance s výchozím stavem při završení cyklu. Dynamický pohled je tedy časoprostorový.
(#9) Míněno "se stejným místem", bez ohledu na to, zda je v tomto místě objektů více, či jen jeden.
(#10) Viz "22 písmen" zde na začátku (Proč je zodiakálních znamení právě 12). Uzlové body dvanáctinného dělení dané oběhem jsou svázány s existencí generických oběžných rovin - uzlová přímka (odtud Jarní bod), případně kmitna (např. obratníky).
(#11)
silné
- Konjunkce 0° a 360°, Opozice, Trigon, Kvadrát (,Sextil)
slabé
- (Sextil,) Kvintil/Bikvintil, Semikvadrát/Seskvikvadrát, Plosextil/Kvinkunx
"exoti"
- Septil, Novil/3N, Decil/Tridecil(=Kepler), Undecil/2U..5U
Článek se nezabývá otázkou, za jakých podmínek smíme při čtení uvažovat
uvedené vyšší harmonické (zde nazývané "exotické" aspekty).
(#12) Na místo toho se také mluví o tzv. "Živlových aspektech". Upozorňuji, že tento "typ" aspektů má zcela jiné čtení, než výše uvažované aspekty např. třicítkové řady dvanáctinného dělení. I samotnou "úhlovou hodnotu" zde má smysl uvažovat nanejvýš symbolicky. Použití při výkladu předpokládá nejen znalosti, ale i vhled zkušeného astrologa.
(#13) Lhostejno zda <0;360>, nebo (-Inf;+Inf)
* * *
22:52:37, 05.prosince 2023
