1. Pokusmež se nyní, pokud nám možno, podrobiti úvahám též otázku o svém vlastním démonu, různým způsobem obracenou a podléhající rozmanitým námitkám. Jest, abych to řekl krátce, možný dvojí způsob úvahy o démonu, jenž nám byl přikázán; jeden theurgický, druhý umělý; jeden, jenž démona odvodí od Příčin nejvyšších, druhý však od viditelných oběhů ve světě vznikání; jeden, jenž nemá zření k nativitám jednotlivců, druhý však, užívající též podobných prostředků; jeden, jenž uctívá démona způsobem nadpřirozeným a universálním, druhý však způsobem dílčím a přirozeným. Jsou-li tedy tyto dva způsoby úvah o démonu možné, zdá se mi, že jsi neprávem vznešenější kult démona přenesl na lidský způsob uctívání a že jsi, setrvávaje při něm, dal své otázky.
2. Zdá se mi dále, že jsi odtrhl pouze nepatrnou část vědy o démonu. Neboť vyvolávají-li, kdo uměle operují s přírodou, řádným způsobem démona dle dekanů, dle znamení zvířetníkových a hvězd, sdělujících vlivy, dle slunce a měsíce, dle souhvězdí obou Medvědů, dle veškerých živlů a dle celého světa, nezaložil jsi správně svých badání o věci této, vyňal-li jsi z celku pouze jednu, a to nejmenší část, totiž onu, která jest podřízena »Pánu domu«. A vycházeje dále z tohoto jediného předpokladu, snažíš se vybádati, jakým způsobem uděluje nám démona Pán domu, a na základě jakého vlivu, neb života, neb síly sestupuje démon od Pána domu k nám. O nativitě se tážeš, je-li, čili nic, a stran nalezení Pána domu, je-li možné, či nikoliv. Ale jaký má toto vše vztah k moci démona a jeho vládě nad námi? Je totiž jasno, že nepatří ani k jeho podstatě, ani příčině, víme-li, jak vzniká. Neboť i v okrsku věci, rodících se v přírodě, děje se ve světě vše, ač o tom nemáme vědomosti. Ač o tom nevíme, má přece každá jednotlivá věc stabilitu, přiměřenou své vlastní podstatě. Takto jsme tedy se všeobecného hlediska čelili tvým námitkám. Nyní uvedeme tvé jednotlivé otázky zvláště a pokusíme se, dáti ti na ně odpověď.
3. Tvrdíš totiž dále, jak šťasten by byl, kdo poznaje schéma svého zrození, poznal by též svého vlastního démona a smírnými obětmi by od sebe odvrátil moc Osudu. Mně se však zdá, že, co pravíš, není ani úplně v souhlase samo se sebou, ani s pravdou. Je-li nám totiž démon přikázán schématem našeho narození a my ho odtud také nalézáme, jak mohli bychom uniknouti Osudu poznáním démona, kterého nám týž Osud udělil? Můžeme-li, jak pravíš, pomocí démona skutečně odvrátiti od sebe nutnost Osudu, jak mohl nám býti démon Osudem přikázán?
Tvrzení tvá jsou tedy v rozporu sama se sebou a odporují pravdě. Nepřicházíť vlastní démon k jednotlivci od pouhého schématu jeho narození, nýbrž má původ jiný a znamenitější, ke kterému ještě později přijdeme. Kdyby tedy sestupující démon pouze z tohoto zdroje pocházel, nedošel by jistě štěstí, kdo by dosáhl poznání takového démona, plodícího zrození. Kdo by si také přál vůdce na cestě k smírnému odvrácení Osudu, který byl propůjčen pouze k tomu cíli, aby prováděl sudby, stanovené Osudem?
Zdá se mně mimo to, že uvedené jest pouze část theorie o démonu, a to rázu nejposlednějšího, a že se dle takového způsobu badání přehlíží celá podstata bytosti démonovy. Ale ačkoliv jest uvedené mylně řečeno, není přece úvahám našim nepřiměřené. Co pak se dále namítá stran nesčíslného počtu předpisů astrologických a o vědě genethlialogické, že jsou totiž nepochopitelné, není v rozporu s předmětem našeho badáni. Ať jsou nám uvedená umění srozumitelná, neb nepochopitelná, propůjčuje nám přece vliv, vycházející z hvězd, stejně démona, ať to znamenáme, či nikoliv. Ale božská mantika může nám poskytnouti nejpravdivějšího poučení o hvězdách a nepotřebujeme vůbec výpočtů astrologických, neb věštebnictví umělého.
4. Je-li však nutno, upustiti od těchto úvah a doložiti toto, zdá se mi, že nesprávně soudíš, maje za to, že nemožno jest pochopiti vědy astrologické, poněvadž stran vědy této vzniklo mnoho sporů, aneb že Chaeremon, či kdokoliv jiný, proti ní disputoval. Z téhož důvodu bylo by pak nepochopitelné všechno. Majíť všechny vědy bezpočetné odpůrce a sporné body v nich vzrostly v počet nesčíslný. Jako jsme zvyklí odporovati těm, kdo vyhledávají dialektických sporů — neboť klamné názory nebojují jen spolu, nýbrž je také vše, co jest protivné pravdě, s ní v rozporu —, právě tak dáme odpověď též stran astrologické vědy, která jest o sobě sice pravdivá, proti níž však disputují, kdo od ní zbloudili a ničeho pravdivého o ní nevědí. Toto přihází se však nejen ve vědě této, nýbrž ve všech vědách, které byly bohy lidem sděleny. Při stále postupujícím běhu času, kdy se božské vědy často mísí s tak mnohým smrtelným, přichází božský charakter poznání člověku na zmar.
Tento charakter jest obsažen též v astrologii, byť nepatrnou měrou, a uchovává zde zřejmou stopu pravdy. Ano smyslné pozorování poskytuje zřejmých znamení pro měření oběhů nebeských těles, kdykoliv předpovídá na př. zatmění slunce a měsíce, neb různé aspekty měsíce k stálicím, a zkušenost souhlasí s předzvěstnými znameními na nebi, vnímanými zrakem. Mimo to potvrzují též pozorování zjevů nebeských, vykonávaná pilně po všechny věky jak u Chaldejců, tak u nás, Egypťanů, že astrologie jest věda pravdivá. Mohl by někdo ještě zřejmější doklady věci této podati, kdyby se jeho badání neslo pouze za tímto cílem. Poněvadž by to však bylo zbytečné a ničím by nepřispělo k poznání démona, upustím od toho právem a přejdu k úvahám, které se k předmětu našemu spíše hodí.
5. Jak ze slov tvého dopisu jde na jevo, tvrdíš dále, že nalézti Pána domu, vládnoucího nad zrozením, či, je-li jich několik, jednoho z nich, dle doznání hvězdopravců samých jest věc téměř nemožná, a že přece na tom závisí celé poznání démona, jenž nám byl přikázán. Jak mohou hvězdopravcové doznati, že poznání Pána domu jest nemožné, když s námi sdělili zřetelné metody, jak lze ho nalézti, a když nás učí jistým pravidlům, jak sluší rozhodnouti v případech pochybných? Dle jedněch jest pravidel těchto pět, dle druhých více a dle jiných zase méně. Než pomiňme toto a obraťme zřetel k něčemu důležitějšímu, co na obou stranách může se přihoditi. Je totiž buď možno, Pána domu, vládnoucího nad zrozením, nalézti; pak bude zřejmý též démon, jím propůjčený. Nebo jest Pán domu nepoznatelný, v kterémž případě dle téhož předpokladu ani démona nepoznáme. Nicméně jsou oba: Pán domu i démon, jím propůjčený. Může býti obtížné, nalézti Pána domu dle pravidel genethlialogie, ale je snadné, dosáhnouti jeho poznání pomocí posvátné mantiky a theurgie. Démona nepropůjčuje vůbec Pán domu sám, nýbrž má několik příčin universálnější povahy, nežli jest Pán domu. Podobná metoda zavádí mimo to jistou umělou a čistě lidskou operaci stran našeho vlastního démona. Tvá námitka neobsahuje tedy ničeho pravdivého.
6. Je-li však nutno odhaliti tobě pravý princip našeho vlastního démona, pravím, že se nám nepropůjčuje od jednotlivé části nebes, ani od některého živlu viditelného světa, nýbrž celý svět a rozmanité formy životní v něm, jakož i celá tělesná říše, kterou duše sestupuje do zrození, vymezují v nás jistou část, každému jednotlivci vlastní, které se dostává jakéhosi dozoru, jí přiměřeného, nade vším, co se nás týká. Tento démon byl v říši pravzorů již dříve, než duše sestoupila do zrození. Když ho duše přijala, jako vůdce, postaví se k ní ihned jako vykonatel jejího běhu životního.1 Když duše sestupuje v tělo, spojuje ji démon s ním a spravuje pak celého živoucího tvora. Démon řídí život, duši vlastní, a jakékoliv pojímáme myšlenky, jest původ jich vnuknut nám démonem, a jaké skutky nám vloží na mysl, ty konáme. Je tak dlouho naším vůdcem, až se nám dostane výkonem posvátného, theurgického kultu místo něho boha jako ochránce a vůdce naší duše.2 Tehdy ustoupí onen před tímto, jako před mocnějším, neb odevzdá mu své vůdcovství, nebo se mu podrobí a podporuje ho, neb koná mu konečně jiným způsobem služby, jako svému pánu.
7. Dle toho zodpovím ti snadno též tvé následující otázky. Démon nepanuje snad nad některou částí v nás, nýbrž panuje vůbec nade všemi částmi zároveň, proniká celý základ naší bytosti, pravé jako sám byl propůjčen veškerými kosmickými řády ve světě. Pokud tedy pronášíš mínění, že nad jednotlivými údy našeho těla vládnou démoni zvláštní, dále jeden že vládne nad zdravím, jiný nad podobou těla a jiný, který jisté vlastnosti jeho uchovává, a že konečně nade všemi těmito démony jiný společný démon panuje, budiž ti uvedeme důkazem, že ve skutečnosti je démon jeden, který vládne nade vším, co jest v nás. Nerozlišuj tedy démonů těla, duše a ducha. Bylo by zajisté nesmyslné, když živoucí tvor jest jeden, aby démon, nad ním vládnoucí, byl mnohotvarý. Jestiť vždy princip ovládající jednodušší přirozenosti, než co ovládá. A bylo by ještě nesmyslnější, kdybys pokládal ty mnohé démony, vládnoucí nad částmi, ne jako spojené v jednotu, nýbrž jako rozdělené a od sebe odloučené. Vnášíš dále protivy do řádu démonů, rozeznávaje démony dobré a zlé. Zlí duchové nemají nikdy přidělenou moc vůdčí, aniž stejnou hodnost s duchy dobrými.
8. Odvrátiv se potom od těchto úvah, upadáš ve filosofickou spekulaci, ale v ten způsob, že zvracíš celou základní otázku o vlastním démonu. Je-li totiž, jak pravíš, náš vlastní démon část naší duše, totiž její duchovní část, a je-li tudíž šťasten, kdo má moudrého ducha, nebude žádný řád démonický, jenž, vynikaje nad lidskou duši, měl by nad ní vládu. V tomto případě budou jisté části duše, neb rozdělená síla, ovládati mnohost životních forem v nás, a budou všechny stejné přirozenosti s naší bytostí, nebude to však moc, přirozeností svou od nás rozdílná a vládnoucí nad celou naší bytostí, spojenou v jednotu.
9. Zmiňuješ se pak ještě o jiné praksi, týkající se vlastního démona, že se totiž kult jeho děje tím způsobem, jako by byli démoni dva, neb dokonce tři. Ale i toto je zcela pochybené. Neodvozovati příčin, nad námi vládnoucích, od jednoty, nýbrž děliti je v mnohost, jest proto blud, poněvadž se takto mineme principu jednoty, jenž ve všem vládne. A mínění, které obmezuje démona na tělo a jeho péči, stahuje jeho vůdčí moc k nejspodnější části bytosti lidské. K čemu by bylo tedy nutno, zpytovati kult, zakládající se na takovém mínění, když první základ takového kultu jest vratký? Je tedy jeden démon, který každému jednotlivci z nás jako jeho vůdce byl přikázán. Nesmí se však pokládati, že je démon společný a týž pro všechny lidi, ani že jest všeobecné přirozenosti, nýbrž jest zvláštní démon u každého jednotlivce přítomen. Rozmanitost bytnosti a různost, vlastní hmotě, nemůže přijmouti všeobecnosti a totožnosti bytostí o sobě netělesných. Proč vzývají tedy všichni démona invokací společnou? Poněvadž vzývání démonů nese se k Bohu jedinému, jenž jest pán nade všemi démony, jenž na počátku přikázal každému jednotlivci jeho zvláštního démona a který v theurgických bohoslužbách dle svého úradku každému jednotlivci ho zjevuje. Dle theurgického řádu vyvolávají se totiž vždy bytosti nižší prostřednictvím bytostí vyšších. Tak se má věc také u démonů. Jest společný Pán nad vládci světa (kosmokratores), panujícími nad zrozením, který každému jednotlivci sesílá jeho vlastního démona. Jakmile jest pak seslaný démon u něho přítomen, zjeví mu též kult, který jest mu přiměřený, jakož i své jméno, a sdělí s ním také zvláštní způsob vzývání, jemu náležející.
10. S démony souhlasí tyto tři řády kultu: jeden z nich jest vzývaným démonům příbuzný, druhý sestupuje od znamenitějších Příčin, třetí pak dosahuje společného výsledku z obou řádů uvedených. Neměj dále za to, že božská vzývání jsou lidskému způsobu vzývání podobná a nesrovnávej tajných vzývání s takovými, jichž veřejně se užívá. Nesrovnávej konečně těchto evokací, které přesahují nejen všechny meze, nýbrž i veškerou podstatu neobmezenou, s rozkazy lidskými, ať jsou určité, či neurčité. Nemať lidské ničeho společného s tím, co celým druhem a dle celého řádu nás převyšuje a co nad celou naší bytostí a přirozeností vládne. Než odtud hlavně vznikají největší omyly pro člověka, jakmile dle slabosti lidské činí závěry o péči, kterou mají démoni o nás, a jakmile chce dle obmezených, žádné zmínky hodných a dílčích poměrů lidských usuzovati o velikém, znamenitém a dokonalém. Tolik odpovídáme ti kromě toho, co jsme již dříve s tebou sdělili, o démonu, jenž nám jest přikázán.
2 Ze života Plotinova v úvodě je známo, že měl boha, jako ochranného ducha, a žádného z řádu obyčejných démonů.Č
![]() | ![]() | ![]() |